Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 795 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 10 205 Kč se řízení částečně zastavuje.
III. Co do dalších nároků žalobkyně na zaplacení částky ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení a na zaplacení částky ve výši 11 250 Kč, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených ve výroku shora. Žalobkyně uvedla, že si žalovaný na webové stránce žalobkyně www.[Anonymizováno].cz zvolil parametry úvěru a následně vyplnil registrační formulář s osobními údaji. Registraci dokončil odsouhlasením smluvní dokumentace a zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. Pro ověření totožnosti poskytl žalobkyni kopii svého dokladu a provedl ověřovací platbu 1 Kč ze svého bankovního účtu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěry dne 29.11.2023, 3.12.2023, 5.12.2023, 6.12.2023, 21.2.2024 a 26.2.2024, a to vždy převodem z jejího bankovního účtu na účet žalovaného č. [č. účtu]. Každá platba byla identifikována variabilním symbolem [var. symbol], odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Tyto převody proběhly na tentýž účet, z něhož žalovaný dříve provedl ověřovací platbu 1 Kč. Podle čl. 2.1.6 Smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl sjednán jako úvěr na dobu neurčitou. Úvěry mu byly poskytnuty na základě jeho žádostí, které byly schváleny po provedení identifikace a ověření totožnosti. Žalovaný následně nesplnil svou povinnost řádného splácení a dostal se do prodlení. Protože se žalovaný dostal do prodlení a přes opakované upomínky neuhradil dluh, žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 3.6.2024. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka ve výši 42 000 Kč, tvořená nesplacenou jistinou 30 000 Kč a smluvním úrokem 12 000 Kč splatným dne 3. 6. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, žalobkyně navrhla posoudit část odpovídající jistině jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Dle čl. 4.2 písm. c) Smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení dne 4. 6. 2024, tedy den po zesplatnění úvěru, k němuž došlo 3. 6. 2024. Žalobkyně proto uplatnila smluvní pokutu počítanou z jistiny za každý den prodlení v období od 4. 6. 2024 do 14. 6. 2025, tj. do dne odeslání předžalobní výzvy. Kapitalizovaná výše této smluvní pokuty činí 11 250 Kč.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena dne 3. 12. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Žalobkyně sice soudu předložila důkazy, jimiž tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, avšak z těchto podkladů vyplývá opak, neboť žalovaný v rozhodném období vynakládal neúměrné finanční prostředky na gambling, a to prakticky každodenně, často i několikrát denně. Jeho příjmové možnosti přitom tomuto způsobu nakládání s prostředky neodpovídaly, jelikož žalovaný pobíral buď sociální dávky, nebo mzdu v rozmezí 10 000–16 000 Kč měsíčně, jak vyplývá z výpisů z jeho běžného účtu, které soudu předložila sama žalobkyně. Soud má proto za to, že žalobkyně měla být z předložených informací schopna rozpoznat, že žalovaný není úvěruschopným dlužníkem. Za těchto okolností neměl být žalovanému úvěr vůbec poskytnut.Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu zpět co do částky 10 205,- Kč, neboť kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaný v době před podáním žalobního návrhu zaplatil uvedenou částku žalobkyni. Soud proto ve výroku ad. II. řízení částečně zastavil (§ 96 o.s.ř.). Navrhla, aby soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 42 000,- Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % p.a. z částky 42 000,- Kč od 4.6.2024 zaplacení.Soud v řízení rozhodl na základě listinný důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisy z účtu žalovaného (prověřování úvěruschopnosti), výpisy z účtu žalobkyně, zesplatněním spotřebitelského úvěru a předžalobní výzvou, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Dne 29.11.2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného postupně ve dnech 29.11.2023, 3.12.2023, 5.12.2023, 6.12.2023, 21.2.2024 a 26.2.2024 úvěr s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru (revolvingový úvěr) v celkové výši 30 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 29. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Podle původních tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil, žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr provedl jakoukoliv platbu, resp. platbu převyšující částku 10 205 Kč, o kterou vzala žalobkyně žalobu částečně zpět.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru celkem částku 30 000 Kč, která byla žalovanému postupně převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Její tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného jsou značně obecná a zároveň jsou v rozporu s předloženými výpisy, z nichž vyplývá závislost žalovaného na hazardních hrách. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní dále neplyne, zda žalobkyně zjišťovala osobní, majetkové či rodinné poměry žalovaného, tedy zda žije sám nebo s dalšími osobami, jaké jsou jeho náklady na bydlení či výdaje na splácení stávajících závazků. Za tohoto stavu nelze mít za prokázané, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím finančním možnostem žalovaného ani že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, zejména na rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudek ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a rozsudek ze dne 20. 3. 2019 ve věci sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož tato povinnost byla zanedbána, je smlouva ze dne 29. 11. 2023 podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě (smluvní pokuty). Soud dospěl také k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Zejména je tomu tak pro extrémní disproporci ve vzájemném plnění smluvních stran. Úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) a RPSN 5521,73 % výrazně přesahují běžné náklady úvěrů a mají zjevně lichevní charakter. Na této nepřiměřenosti nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok jen za jeden měsíc. Plnění, k němuž se žalovaný zavázal, je v hrubém nepoměru k poskytnutému protiplnění, a takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Protože neplatné části smlouvy nelze podle § 576 o. z. oddělit od jejího zbytku, je neplatná jako celek.Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30 000 Kč bylo vráceno toliko 10 205 Kč (viz částečné zpětvzetí). Soud proto žalobkyni přiznal rozdíl mezi částkou 30 000 Kč a 10 205 Kč, tj. částku 19 795 Kč (výrok I.).Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z 37 % (v částce 19 795 Kč), zatímco v rozsahu 63 % byla neúspěšná. Žalovaný, který byl ve věci úspěšnější, náhradu nákladů nepožadoval a ze spisu nevyplývá, že by mu jakékoliv náklady vznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.