Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 180,75 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 866,34 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 981,94 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10 320,79 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení- s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 9 720,79 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala shora uvedených částek s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným došlo dne 15.1.2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5317403. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 10 000,00 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky (čl. 11.1 písm. c) Smluvních podmínek). Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně v souladu s čl. 11.3 Smluvních podmínek zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 17 695,75 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.04.2024 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29.04.2024.
2. Ohledně zkoumání úvěru schopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že „právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.“
3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud vzal v úvahu listinné důkazy předložené žalobkyní - smlouvu o úvěru, smluvní podmínky, zesplatnění úvěru, smlouvu o postoupení, resp. seznam postoupených pohledávek. Na základě těchto důkazů je zřejmé, že žalovaný na úvěr v částce 10 000 Kč vrátil částku 17 695,75 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky.
6. Na základě uvedených důkazů vzal soud dále za prokázané, že dne 11. 2. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaný od poskytovatele úvěru převzal částku 10 000 Kč. Splátky žalovaného neodpovídaly výši uvedené ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil (dopisem ze dne 26.12.2022). Pohledávka byla postoupena žalobci, o změně věřitele byl žalovaný informován.
7. Žalobkyně k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, odkázala na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr. Soud žalobkyni vyzval k náležitému doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly dokládány a posuzovány příjmy a výdaje žalovaného, popř. osob žijících ve společné domácnosti. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.
8. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 10 000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěrů předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. V projednávaném případě měl soud důvodné pochybnosti o ověření úvěruschopnosti žalovaného (viz. výše). Žalobkyně nebyla schopna předložit požadované důkazy o příjmu žalovaného v rozhodné době, soud proto uzavřel, že poskytovatel peněžních prostředků nesplnil povinnost podle shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je dle § 87 ZSÚ neplatná a soud k této absolutní neplatnosti přihlédl.
12. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek; žalobkyně se však nemůže domáhat plnění sjednaného v neplatné smlouvě, tedy úroků a cen dalších služeb. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný mu vrátil částku 17 695,75, neexistuje na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení z neplatného právní jednání, které by žalovaný byl povinen vydat. Soud žalobu v plném rozsahu zamítl výrokem I. rozsudku.
13. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady řízení mu přitom nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.