15 C 4/2025

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 19.9.2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 20.12.2022 smlouvu o úvěru číslo 015090084R. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 150 000,00 Kč na základě čl. II. odst. 1 smlouvy, a to pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne 20.12.2022. Použití peněžních prostředků nebylo účelově nijak vázáno. Žalovaná vyčerpala úvěr dle smlouvy tak, že dnem 20.12.2022 vyčerpala částku ve výši 150 000 Kč. Dle čl. VI. ve spojení s čl. II. odst. 3, 4, 5 smlouvy se žalovaná zavázala splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3 822 Kč splatných vždy k 9. kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena 9.1.2023 a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena dne 9.12.2027. Úvěruschopnost byla řádně posouzena, když žalobkyně posoudila jak stránku příjmovou, tak výdajovou, když při posouzení vycházela z žádosti, výpisu z osobního účtu, bankovních registrů (CRIF,CBCB). Dle čl. II. odst. 2 smlouvy se žalovaná zavázala splatit žalobkyni úvěr spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činí dle Smlouvy 18,40 % ročně, žalobkyně však požaduje úrok pouze 15 %. Dle čl. VIII. odst. 3 smlouvy pokud je žalovaná v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 9.11.2023. Žalovaná zaplatila na dluh toliko pět splátek po 3 822 Kč, tj. částku 19 110 Kč.Opatrovník žalované poukázal na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované a dále pak dodal, že nemá za prokázané to, zda bezdůvodné obohacení nebylo již žalovanou vráceno.K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla následující. Úvěruschopnost byla tedy prověřena dle platné zákonné úpravy v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a to příjmy dle výpisu z běžného účtu žalovaného s deklarovanými příjmy v žádosti; výdaje deklarované v žádosti byly porovnány se statickým modelem vydaným Českou republikou a bankovními a nebankovními registry). Úvěruschopnost byla tedy náležitě posouzena, a bylo zjištěno, že žalovaná byla v době uzavření předmětné smlouvy úvěruschopná. Žalobkyně dodala, že příjem byl hodnocen na základě transakcí na běžném účtu, který vstupoval do výpočtu platební kapacity – 38 449,00 Kč Příjem byl napočítán jako medián 5M na běžném účtu v měsících: červen 2022 - 81.603,00 Kč, červenec 2022 - 28.177,00 Kč, srpen 2022 - 38.449,00 Kč, září 2022 - 20.627,00 Kč a říjen 2022 - 80.684,00 Kč. Výdaje, které „vstupovaly do výpočtu platební kapacity“ činily částku ve výši 20 330,00 Kč.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy splnila povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobkyně doložila výpisy z účtu, z nichž bylo zjištěno, že v měsících, v nichž měla dosahovat vysokého příjmu, které měly zcela zřejmě matematicky vliv na „medián 5M“, o němž hovoří žalobkyně, měla žalovaná v porovnání s příjmy velmi vysoké výdaje. V měsíci říjnu 2022 činily příjmy částku 80 684 Kč, avšak výdaje částku 79 636,09 Kč (nadto významným příjmem žalobkyně byla zřejmě půjčka od BNB PF ve výši 50 000 Kč dne 3.10.2022), v měsíci červnu 2022 činily příjmy 90 992,21 Kč a výdaje částku 91 510,86 Kč. Žalobkyně dle názoru soudu nezkoumala náležitě konkrétní okolnosti úvěruschopnosti žalované (její příjem ze zaměstnání, výdaje samotné žalované, natož osob s ní žijících ve společné domácnosti). Z výpisů z běžného účtu je přitom zřejmé, že výdaje žalované byly značné a již před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zpravidla převyšovaly nebo se téměř rovnaly příjmům žalované.Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala výdaje ani samotné žalované, natož osob s ní žijících ve společné domácnosti. Současně žalobkyně nedoložila ani doklady, že měla ověřit příjmy žalované (výplatní pásky, atd.). Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou byla neplatným právním jednáním. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 130 890Kč (150 000 Kč – 19 110 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal částku 130 890 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.). K námitce opatrovníka žalované o tom, že nebylo prokázáno to, zda bezdůvodné obohacení již žalovaná nevrátila, soud uvádí, že břemeno tvrzení a důkazu o tomto leží na tom, kdo tvrdí, že vráceno bylo, tj. na žalované, kterážto však žádné relevantní tvrzení ani důkaz o tom, že by bylo hrazeno více než 19 110 Kč soudu nenabídla.Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalována byla jistina a příslušenství, zčásti kapitalizované (jistina ve výši 142 785,67 + 10 731,64 + 20 801,47 = 174 318,78Kč). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 130 890 Kč, neúspěšná byla co do částky jistiny ve výši 11 895,67 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 20 801,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 731,64 Kč, a dosud nekapitalizovaného příslušenství. Součet neúspěšné jistiny a kapitalizovaného příslušenství činí částku 43 428,78Kč. Úspěch žalobkyně činil 75%, od tohoto je třeba odečíst neúspěch ve výši 25%; žalobkyně má tak nárok na 50% nákladů řízení, tj. na částku 15 778,80 Kč. Náklady řízení byly přitom požadovány ve výši 31557,60 Kč (5 712 Kč soudní poplatek, 3x odměna za právní úkon po 6 820 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad).