Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 241,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 241,30 Kč od 4. 8. 2024 do zaplacení a částku ve výši 4 521 Kč, to vše do právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 307,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky s tím, že se jedná o dluh vzniklý ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2021, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a na jejímž základě – ve znění Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 17. 1. 2022 – byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do povoleného limitu ve výši 50 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Tento revolvingový úvěr postupitel vedl pro žalovaného na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý revolvingový úvěr splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 500 Kč, vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena tato smlouva. Žalovaný se již dne 2. 7. 2024 nacházel v prodlení s úhradou svých smluvních závazků, a tak postupitel využil svého oprávnění uvedeného v čl. 7 smlouvy a požádal o úhradu dlužné částky – původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním, že dlužná částka bude zesplatněna ke dni 3. 8. 2024. Pohledávka se tak stala splatnou ke dni 3. 8. 2024 v souladu s ustanoveními smlouvy. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené smlouvy sestává z dlužné jistiny ve výši 48 241,30 Kč; z poplatků ve výši 4 521 Kč; a z úroků z prodlení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Pracovník banky (postupitele) v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, a insolvenční rejstřík. Dále pak pracovník banky zkontroloval příjem žalovaného i na základě doložených výpisů z bankovního účtu žalovaného, ze kterých vyplývají jeho pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání u zaměstnavatele, společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], v podobě mzdy. Příjem byl doložen v měsíční částce ve výši 41 230 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným i v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 649 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Orientační splátka nového úvěru činila 1 500 Kč. Společně se splátkou spotřebního úvěru u právního předchůdce žalobkyně ve výši 13.366 Kč činilo nové splátkové zatížení žalovaného částku 14 866 Kč. Po odečtení splátky úvěru od příjmu žalovaného tak žalovanému zbylo 26 364 Kč k pokrytí životních nákladů.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě provedeného dokazování (smlouva o revolvingovém úvěru vč. dodatku, Výzva k zaplacení, oznámení o zesplatnění, výpisy z účtu, oznámení o postoupení, smlouva o postoupení pohledávek) byl prokázán shora popsaný skutkový stav. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh na jistině úvěru či na poplatcích čehokoliv zaplatil; proto soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve výši 48 241,30 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši a poplatky ve výši 4 521 Kč za upomínání vypočtené dle ceníku právního předchůdce žalobkyně.Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni na nákladech řízení přiznal 2 111 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dle které činí odměna za úkon právní služby 3 060 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 300 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH činí 21 %. elkově bylo na nákladech řízení přiznáno 14 307,80 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.