15 C 93/2025

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 2. 12. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovanou došlo dne 22. 2. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5352203. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 30 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve Smlouvě (v Osobních podmínkách). Na základě uvedeného žalovaná čerpala úvěr v souladu se Smlouvou. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byla žalované sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu Creditea www.[Anonymizováno].cz, o vystavení rozpisu plateb byl žalovaná vyrozuměna e-mailem. Minimální měsíční splátky byla žalovaná povinna uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle Smlouvy (Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. V souladu se Smlouvou a čl. 8. Smluvních podmínek byl žalovaná povinna hradit také poplatky a náklady. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas dle Smlouvy a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky (čl. 11.1 písm. c) Smluvních podmínek). Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně v souladu s čl. 11.3 Smluvních podmínek zaslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a úvěr byl v souladu se Smlouvou a s čl. 11.3 Smluvních podmínek zesplatněn ke dni 3. 3. 2024.Žalobkyně nárokovala zaplacení: dlužné jistiny ve výši 25 884,13 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 3. 3. 2024 ve výši 5 096,51 Kč, kapitalizovaných úroků od 4. 3. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 2 738,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 4. 3. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 1 712,66 Kč, úroků ve výši 24,36 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 25 884,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky ve výši 26 784,13 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 884,13 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč, od 30. 7. 2024 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla následující. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Uvedené skutečnosti však žalobkyně nedoložila.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 43 441,61 Kč (viz. výpisy – doklady o čerpání úvěru čl. 35-40 spisu). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil původní věřitel pohledávky za žalovanou žalobkyni.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem.Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobkyně nesplnila povinnost tvrdit a prokázat řádné prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nejen, že řádně nespecifikovala příjmovou a výdajovou stránku žalované a osob s ní žijících ve společné domácnosti, ale ani tato svá tvrzení nepodložila důkazy. Poté, co byla vyzvána soudem k náležitému doplnění týkajícího se úvěruschopnosti žalované, soudu předložila toliko doklady týkající se poskytnutí úvěru – jednotlivé výběry, které v souhrnu činily částku 43 441,61 Kč. Podle názoru soudu nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě ověřil výši stávajícího úvěrového zatížení žalované, a další relevantní okolnosti rozhodné pro úsudek o úvěruschopnosti dlužníka.Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotné žalované, natož osob s ní žijících ve společné domácnosti. Současně žalobkyně nedoložila ani doklady, ze kterých měl právní předchůdce žalobkyně ověřit příjmy žalované. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly neplatným právním jednáním. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 803,61 Kč (43 441,61 Kč – 42 638 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal částku 803,61 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně úspěšnou byla žalovaná, tato však žádné náklady neuplatnila. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.