Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 999,97 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 9 872,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 158,88 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a částky 83,16 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 8. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky uvedené shora s tím, že předmětná pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25096951 uzavřené mezi účastníky dne 30. 7. 2024 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz a na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 21 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 1. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 30. 7. 2024, v částce 8 000 Kč. Žalovaná částka zahrnuje jistinu ve výši 7 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru: 158,91 Kč, smluvní úrok ve výši 9 714,01 Kč a smluvní pokutu ve výši 83,16 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Soud rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů - smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, včetně informací pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky, výpis o posouzení úvěruschopnosti, výpis z běžného účtu žalovaného z automatizovaného systému Kontomatik, který žalobkyně využívá k prověření poměrů dlužníka. Z uvedeného výpisu vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy značné výdaje v porovnání s příjmy, nadto v den předcházející uzavření úvěrové smlouvy se žalobkyní obdržel úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč. Současně nebyly doloženy žádné doklady k rodinným poměrům žalovaného, k případným vyživovacím povinnostem, ani k výdajům na bydlení či splátky případných dalších závazků žalovaného. K tomu nebyla ani doplněna skutková tvrzení. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že zaplatil více, než jsou shora uvedené částky.Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené 30. 7. 2024 celkem částku 8 000 Kč. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než výše uvedený výpis z účtu. Dle předložených dokladů žalobkyně vyplývá, že výdaje žalovaného v posledních 30 dnech před poskytnutím úvěru převyšovaly jeho příjmy. Současně nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, zda žalobkyně ověřila rodinné a majetkové poměry žalovaného, jeho běžné životní výdaje atd.S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Takovýto závěr není v rozporu ani se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobkyně konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zjevně řádně neověřovala ani konkrétní výdaje samotného žalovaného, nezjišťovala jeho rodinné a majetkové poměry, výši jeho běžných životních výdajů, případné vyživovací povinnosti apod. Dále pak zcela ignorovala skutečnost, že žalovaný má výdaje převyšující jeho příjmy a že v den předcházející poskytnutí úvěru žalobkyní čerpal žalovaný úvěr u jiné společnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že toto činí částku, kterou žalobkyně eviduje jako jistinu, tj. 7 999,97 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl z větší části úspěšný. Žalovaný byl však v řízení nečinný, žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.