Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

16 C 137/2024

Soud: Okresní soud v TrutnověDatum rozhodnutí: 14. 8. 2024Č. j.: 16 C 137/2024-51Samosoudkyně: JUDr. Pavla NovotnáAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 23. 9. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSTU:2024:16.C.137.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (18) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 081,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 108 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 081,02 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 11. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 22200681, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne žalobkyní vyplacena zápůjčka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku 133 016 Kč (tedy vrátit jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 49 416 Kč a administrativní poplatek ve výši 33 600 Kč, a to ve 47 měsíčních splátkách po 2 772 Kč a v poslední 48 splátce ve výši 2 732 Kč). Splatnost první splátky byla dohodnuta na 18. 12. 2022. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně v souladu s ustanovením článku 11 smlouvy o zápůjčce ve spojení s ustanovením v článku 13.7. Obchodních podmínek neuhrazenou část jistiny zesplatnila, a to ke dni 26. 6. 2023. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 50 000 Kč, neuhrazených obchodních úroků v celkové výši 11 058 Kč, neuhrazených měsíčních poplatků za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) ve výši 4 900 Kč, zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni 25. 1. 2024 na částku 6 636,12 Kč, smluvní pokuty pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části v celkové výši 17 336,90 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle článku 10 smlouvy o zápůjčce ve spojení s bodem II.2.A až II.2.F sazebníku úroků (ve sjednané paušální výši 4 000 Kč) ve výši 1 150 Kč, když takto uplatněné náklady fakticky odpovídaly skutečným nákladům žalobkyně na odeslání všech upomínek. Žalovaný neuhradil na předmětnou smlouvu o zápůjčce ničeho. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z průměrných příjmů žalovaného ve výši 30 596,36 Kč měsíčně, kdy mezi výdaje zahrnula splátky úvěru ve výši 8 598 Kč a částku ve výši 1 115 Kč jako splátku kreditní karty. Dospěla k použitelnému příjmu žalovaného ve výši 6 601,41 Kč, přičemž průměrná výše nové splátky činila 2 838,41 Kč.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání ve věci samé bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Ve věci se nevyjádřil ani písemně.

3. Na základě účastníky předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o zápůjčce č. 22200681 soud zjistil, že žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 3. 11. 2022 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 50 000 Kč buď v hotovosti či na bankovní účet č. [č. účtu].

5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč na účet č. [č. účtu] dne 3. 11. 2022.

6. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne 31. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný při žádosti o zápůjčku uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 22 500 Kč, výdaje spočívající v pravidelných měsíčních splátkách půjček ve výši 5 000 Kč, průměrné měsíční výdaje kromě nákladů na bydlení ve výši 2 000 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, za které vynaloží 8 500 Kč měsíčně. Je svobodný, v domácnosti žije sám.

7. Z výpisů z účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil k 1. 7. 2022 částku 17 344,24 Kč, k 31. 10. 2022 pak částku – 1,31 Kč. Dne 15. 7. 2022 obdržel žalovaný půjčku od společnosti [právnická osoba]. ve výši 20 000 Kč, dne 26. 7. 2022 půjčku od společnosti [právnická osoba] ve výši 60 000 Kč, 30. 9. 2022 obdržel úvěr od společnosti [Anonymizováno] ve výši 40 000 Kč a dne 10. 10. 2022 částku 13 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. V říjnu 2022 pak lze na účtu žalovaného identifikovat mj. dne 5. 10. 2022 splátku půjčky pro společnost [Anonymizováno] ve výši 4 000 Kč se zprávou pro příjemce „Platba [Anonymizováno] půjčky, omlouvám se ale víc jsem poslat nemohl momentálně a v příštích dnech udělám vše pro to abych mohl poslatdalsi,“ dne 13. 10. 2022 platu společnosti [právnická osoba]. ve výši 1 295 Kč, téhož dne platbu společnosti [právnická osoba]. jako splátky úvěru ve výši 2 163 Kč, téhož dne platbu společnosti [Anonymizováno] ve výši 3 000 Kč se zprávou pro příjemce „Platba [Anonymizováno] půjčky, omlouvám se ale víc jsem poslat nemohl momentálně a v příštích dnech udělám vše pro to abych mohl poslatdalsi“ a rovněž téhož dne platbu společnosti [Anonymizováno] ve výši 2 980 Kč. Příjmy žalovaného činily v červenci 2022 částku 61 732 Kč od společnosti [Anonymizováno] a od společnosti [Anonymizováno], v srpnu 2022 částku 47 682 Kč od společnosti [Anonymizováno], v září 2022 částku 39 115 Kč od společnosti [Anonymizováno] a částečně (ve výši 20 000 Kč) od neidentifikovaného plátce a v říjnu 2022 pak částku 21 805 Kč.

8. Z dalších účastníky předložených listin soud nezjistil pro posouzení věci žádné významné skutečnosti.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zapůjčila částku 50 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou zápůjčku vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu zápůjčka nebyla poskytnuta.

16. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně sice uvedla poměrně podrobné sdělení, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, nicméně žalobkyní provedené prověření nedostálo požadavkům uvedeným v § 86 odst. 1 ZSÚ. Z celkových pohybů na účtu žalovaného je zjevné, že se žalovaný dostává do dluhové spirály, kterou se snaží „řešit“ sjednáváním mnoha dalších úvěrů (zápůjček) od nebankovních společností. Za období od července do října 2022 se zůstatek na účtu žalovaného snížil o 17 345,55 Kč i přesto, že v uvedeném období byly žalovanému poskytnuty úvěry (zápůjčky) v celkové výši 133 000 Kč, a to od 4 různých nebankovních společností. Žalobkyně pak sice podrobně rozepsala, jaké částky výdajů žalovaného posuzovala a že jí vyšla dostatečná disponibilní částka pro poskytnutí zápůjčky, avšak uvedený postup žalobkyně byl nesprávný v tom, že nelze při posuzování úvěruschopnosti odhadovat výši výdajů na základě průměrného člověka, ale je třeba vyhodnotit konkrétní poznatky, které úvěrující (zapůjčitel) získá o úvěrovaném (vydlužiteli). Z výpisu z účtu žalovaného bylo přitom pro shora uvedené zjevné, že nebude způsobilý zápůjčku řádně splácet, když své dosavadní závazky řeší sjednáváním závazků nových. Nelze ani odhlédnout od toho, že údaje, které uvedla žalobkyně jako výchozí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, nebyly správné. Sám žalovaný v čestném prohlášení deklaroval příjem ve výši 22 500 Kč, avšak žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti z průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 596,36 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného byly sice za červenec, srpen a září (započítáme-li do příjmu žalovaného i neidentifikovanou platbu ve výši 20 000 Kč) vyšší, avšak v říjnu 2022, tedy těsně před poskytnutím zápůjčky, měl žalovaný jediný měsíční příjem ve výši 21 805 Kč, čehož si on sám byl vědom, jelikož výše příjmu uvedená v čestném prohlášení zhruba odpovídá výši podávající se z výpisu z účtu. Dále pak nelze přehlédnout, že žalobkyně vycházela ze splátek půjček (včetně kreditních karet) v celkové výši 9 713 Kč měsíčně, avšak jen za říjen 2022 činila výše splátek, které žalovaný učinil na své závazky z úvěrů a zápůjček, podle výpisů z účtu celkem částku 13 438 Kč. Výše příjmu žalovaného tak byla ke dni poskytnutí zápůjčky o více než 8 500 Kč nižší, než s níž počítala žalobkyně při svém výpočtu, a naopak výše závazků žalovaného byla přinejmenším o 3 725 Kč vyšší. Kromě toho na účtu žalovaného je celá řada neidentifikovaných odchozích plateb včetně plateb ve výši 0,01 Kč a 1 Kč, což jsou typické výše ověřovacích plateb za účelem poskytnutí dalších úvěrů či zápůjček. Protože tyto platby nebyly dále identifikovány, soud z nich nečinil zásadní skutková zjištění, nicméně to dokresluje celý kontext toho, že žalovaný se skutečně ocitnul v dluhové spirále. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně rovněž nijak neověřila výši výdajů žalovaného na bydlení, což je podle ustálené judikatury standardní povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru. Důležitost uvedené povinnosti vyvstává v projednávaném případě, kdy sama žalobkyně dospěla k závěru, že výše splátek žalovaného je měsíčně vyšší, než žalovaný uváděl v žádosti. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit schopnost žalovaného splácet sjednanou zápůjčku.

17. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 3. 11. 2022 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyni má proto pouze právo na vrácení dlužné jistiny zápůjčky ve výši 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 ve spojení s § 2993 o. z. Ve zbylé části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částek představující obchodní úroky, poplatek za správu zápůjčky, smluvní pokutu a náklady na upomínání, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky se opírají o smluvní ujednání v neplatné smlouvě o zápůjčce, kterých se žalobkyně (vzhledem k neplatnosti smlouvy) dovolávat nemůže.

18. Soud pak rovněž zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to jak běžícího, tak žalobkyní kapitalizovaného. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 91 081,02 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 50 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy co do jistiny 54,9 % ku 45,1 % ve prospěch žalobkyně). Avšak s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný úrok z prodlení, se (ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nálezem Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) jeví jako spravedlivé nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, jelikož byl jejich úspěch ve věci rovnocenný.

20. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací