16 C 53/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 59 584,31 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím poskytnutý žalovanému žalobkyní na základě Smlouvy o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 24433714 ze dne 30. 10. 2023. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 41 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostně, a to dne 30. 10. 2023 v částce 10 000 Kč, dne 21. 12. 2023 v částce 7 623 Kč, dne 16. 4. 2024 v částce 2 571 Kč, dne 6. 6. 2024 v částce 8 105 Kč a dne 15. 7. 2024 v částce 137 Kč. První splátka byla splatná dne 29. 11. 2023, splatnost celého úvěru pak byla stanovena na den 21. 4. 2025. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 1. 11. 2024, a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 2. 11. 2024. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 59 147,96 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 27 998,98 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 426,01 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 106,14 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 513,01 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 27,84 Kč a smluvního úroku ve výši 30 075,98 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 436,35 Kč v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, když se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 1. 8. 2024. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dal žalovaný svůj souhlas. Žalovaný byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena společně s předvoláním k jednání nařízenému na den 25. 6. 2025 do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 6 o. s. ř. dne 26. 5. 2025. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně svou neúčast na nařízeném jednání omluvila dopisem ze dne 17. 6. 2025. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 30. 10. 2023 se žalovaným smlouvu o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 24433714, na jejímž základě žalovaný načerpal částku v celkové výši 28 436 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelný denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 11. 2023 a konec kreditního rámce měl nastat dne 21. 4. 2025. Žalovaný neuhradil sjednanou částku ze smlouvy o úvěru, ačkoli byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2025.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 28 436 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 30. 10. 2023 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 28 436 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 437,02 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit částku 27 998,98 Kč.

9. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 585,33 Kč (sestávající z poplatků za volitelné služby, smluvního úroku a smluvní pokuty) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 071,98 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

10. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 59 584,31 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 27 998,98 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy co do jistiny 47 % ku 53 % ve prospěch žalovaného). S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán požadovaný úrok ani zákonný úrok z prodlení, se (ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nálezem Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) jeví jako spravedlivé nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, jelikož byl jejich úspěch ve věci téměř rovnocenný.