Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 367,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 963,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 404,92 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 043,40 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 14 043,40 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 31 817,71 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779208669, uzavřené dne 26. 5. 2023 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že žalované byly na její žádost dne 26. 5. 2023 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kdy se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 11 954 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po 519 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 5. 2024. Nejpozději tohoto dne byla povinna zaplatit celkovou dlužnou částku, přičemž poslední příslušnou částku uhradila dne 11. 1. 2024. Ke dni 13. 5. 2024 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 043,40 Kč a dlužný poplatek částku 10 274,31 Kč. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z této Smlouvy pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se s ohledem na výše uvedené domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 31 817,71 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 043,40 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 274,31 Kč. Dále se domáhá zaplacení příslušenství, specifikovaného ve výroku II shora.
2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu [adresa] do vlastních rukou dne 23. 4. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 28. 5. 2026.
3. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 26. 5. 2023 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 779208669, na jejímž základě žalované byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly Smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 11 954 Kč (sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy a odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč) v 52 týdenních splátkách po 519 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 11. 1. 2024, přičemž celá dlužná částka s příslušenstvím měla být uhrazena nejpozději do 24. 5. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč, přičemž dosud z této jistiny žalovaná neuhradila částku 12 450 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na poskytnutý úvěr vrátila více, než žalobkyně zohlednila již v podané žalobě, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.
10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků a ve vztahu k výdajům žalované tyto nebyly nijak ověřeny. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení (ověření výdajů žalované) ani neoznačila žádné důkazy (a to k výdajům) k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.
11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 26. 5. 2023 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
12. Protože žalobkyně vyplatila žalované na základě neplatné smlouvy ze dne 26. 5. 2023 částku 15 000 Kč, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná uhradila toliko 2 550 Kč, je tak povinna žalobkyni vrátit částku 12 450 Kč.
13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 367,71 Kč (sestávající z poplatků) a dále úroků z úvěru i zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.
14. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok I.).
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, když převážně úspěšnou byla žalovaná a má právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná je v tomto řízení nečinná, z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by jí jakékoliv náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.