Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 999,97 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 10 093,39 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 379,32 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a co do částky 111,19 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 5. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 18 093,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 379,32 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a částky 111,19 Kč, sestávající z jistiny úvěru ve výši 7 999,97 Kč, dále smluvního úroku ve výši 9 714,07 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,91 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 43,92 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 11,52 Kč a smluvní pokuty ve výši 111,19 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 27. 9. 2024 uzavřena distančním způsobem smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25136446, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 54 900 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci smluvní úrok z úvěru a dále s poplatky za zvolené služby. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 35 066 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný jednoznačně identifikoval. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [účet], a to dne 27. 9. 2024 částka 8 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy následující volitelné služby: služba „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši 43,92 Kč, služba „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 11,52 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce smlouvu vypověděl, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 27. 1. 2025. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou celého úvěru 28. 1. 2025. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši jistiny ve výši 7 999,97 Kč, smluvního úroku ve výši 9 714,07 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,91 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 43,92 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 11,52 Kč. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a žalobce ji požaduje pouze za dobu od 28. 10. 2024 do 26. 1. 2025, celkem ve výši 111,19 Kč. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2025.Žalovaný se v rámci omluvy z jednání vyjádřil tak, že byl závislý na hazardu, ale již 4 měsíce je čistý. Uvedl, že je v jeho možnostech uhradit 5 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na 2 exekuce, které jsou na něho vedeny.Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 27. 9. 2024 č. 25136446, včetně informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, předpisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, dále autorizací ověření totožnosti, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou označenou „Identifikované příjmy“, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem z běžného účtu žalovaného z automatizovaného systému Kontomatik za období od 30. 9. 2023 do 26. 9. 2024, zprávou [právnická osoba]. ze dne 16. 6. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, včetně podacího lístku.Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 27. 9. 2024 distančním způsobem úvěrovou smlouvu, na základě teré žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr s postupným čerpáním do výše 54 900 Kč za úrok a poplatek dle čl. VI smlouvy. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Splatnost první splátky úvěru byla 27. 10. 2024. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a zprávy [právnická osoba]. žalovaný z úvěru vyčerpal dne 27. 9. 2024 částku 8 000 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 35 066 Kč. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného předložil žalobce výpis z běžného účtu žalovaného z automatizovaného systému Kontomatik za období od 30. 9. 2023 do 26. 9. 2024. Z uvedeného výpisu však vyplývá pouze pravidelný měsíční příjem ve výš 13 000 Kč od ÚP ČR [adresa] s pozn. „RodP“. Z uvedeného výpisu dále vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy značné výdaje na gambling, když z něj vyplývají opakované platby pro „[právnická osoba]. a [Anonymizováno].cz“ ve značné celkové měsíční výši a dále, že měl tzv. „mikroúvěry“ od [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].. Současně nebyly doloženy žádné doklady k rodinným poměrům žalovaného, k případným vyživovacím povinnostem, ani k výdajům na bydlení či splátky případných dalších závazků žalovaného. K tomu nebyla ani doplněna skutková tvrzení. Předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 18 799,58 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že na úvěr cokoli zaplatil.Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené 27. 9. 2024 celkem částku 8 000 Kč. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než výše uvedený výpis z účtu. Dle předložených dokladů žalobce vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy soustavné a značné výdaje spojené s gamblingem a vzal si několik mikroúvěrů ve velmi krátkém časovém úseku několika dnů před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Současně nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, zda žalobce ověřil rodinné a majetkové poměry žalovaného, jeho běžné životní výdaje atd.S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Takovýto závěr není v rozporu ani se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobce konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru zjevně řádně neověřoval ani konkrétní výdaje samotného žalovaného, nezjišťoval jeho rodinné a majetkové poměry, výši jeho běžných životních výdajů, případné vyživovací povinnosti apod. Dále pak zcela ignoroval skutečnost, že žalovaný má značné a soustavné výdaje v souvislosti s gamblingem. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 8 000 Kč bylo vráceno 0, 03 Kč, které žalobce zohlednil v žalobě. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 7 999,97 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k výši přisouzené částky a sdělení žalovaného k jeho poměrům byla lhůta k plnění stanovena tak, aby žalovaný uhradil poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci rozsudku.Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl z větší části úspěšný. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (18 204,58 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (7 999,97 Kč), lze dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu cca 44 %, neúspěšný v rozsahu cca 56 % z hodnoty předmětu sporu. Žalovaný by tak měl právo na 12 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, žádnou náhradu nákladů řízení ani nepožadoval. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.