Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 19 000 Kč za dobu od 20. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 748,20 Kč k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 26. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 31 689 s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 000 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 20. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9978025003, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 K bezhotovostním převodem na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru, když nehradila pravidelné měsíční splátky. Proto byla právním předchůdcem žalobce opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 19. 2. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se tak dostala prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 20. 2. 2025. Právo na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. III. odst. 2 smlouvy o úvěru. Předmětem žaloby byla pohledávka v celkové výši 31 689 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru 19 000 Kč a smluvního úroku ve výši 12 689 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavřené smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Následně byl žalované právním předchůdcem žalobce odeslán verifikační SMS kód, jehož zadáním do příslušného pole v zákaznickém účtu vyslovila žalovaná souhlas návrhem smlouvy, která byla následně odsouhlasením ze strany původního věřitele uzavřena. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 20. 9. 2024 převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 15. 3. 2025. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Podáním doručeným soudu dne 20. 8. 2025 vzal žalobce žalobu v části o zaplacení částky 12 689 Kč zpět a soud řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 22. 8. 2025, které nabylo právní moci dne 17. 9. 2025, zastavil. Předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 20. 2. 2025 do zaplacení.
3. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Dále žalobce uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích, přičemž žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v nějaké databázi dlužníků, tj. v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí apod. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem převedena celkem částka [PSČ obec]. K tomu navrhl dotaz soudu na [právnická osoba].
4. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu jejího trvalého bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 16. 2. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [datum] /[Anonymizováno] [IČO] IČO, , jako věřitelem a žalovanou jako klientem došlo dne 20. 9. 2024 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [Anonymizováno] pod číslem 9978025003. Na základě této smlouvy společnost Zaplo poukázala na účet žalované dne 20. 9. 2024 částku 20 000 Kč. Úvěr měl být splácen v povinných minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z nesplacené jistiny. Společnost Zaplo upomenula žalovanou o zaplacení dluhu skládajícího se z jistiny 19 000 Kč, smluvního úroku 12 689 Kč, smluvní pokuty 71 Kč a poplatku za upomínku 150 Kč dopisem ze dne 19. 2. 2025 s tím, že ani po několika upomínkách neuhradila dlužnou částku z půjčky, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 19. 2. 2025. Uvedené skutečnosti byly prokázány smlouvou o úvěru a zprávou [právnická osoba]. kterými bylo prokázáno poukázání částky 20 000 Kč na účet označený žalovanou, dále z upomínky o zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 ve znění dodatku ze dne 12. 12. 2024 postoupila společnost [právnická osoba] mj. i pohledávku za žalovanou žalobci. Tato skutečnost byla zjištěna z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025. Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 15. 3. 2025 vyzval žalobce žalobou k úhradě částky v celkové výši 38 394 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 31 910 Kč a nákladů právního zastoupení 6 484 Kč.
6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
8. Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba uvést, že žalobce ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost dlužníka ze strany svého právního předchůdce uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a o tvrzených příjmech a výdajích žalované. Dle soudu tak v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru dostál. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalované například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 19 000 Kč. Žalovaná byla v řízení nečinná, tudíž netvrdila ani neprokázala, že z poskytnuté jistiny zaplatila více, než je zohledněno v podané žalobě.
9. Žaloba je tedy (po částečném zastavení řízení) důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu soud žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, když odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitla v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.
10. Žalovaná ke svým možnostem stran vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedla. Proto soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (31 689 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (19 000 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 60,10 %, neúspěšný v rozsahu 39,90 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 20,20 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 800 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 700 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Soud nepřiznal žalobci odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za další úkon právní služby zástupce žalobce, a to částečné zpětvzetí, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, nýbrž jsou důsledkem neúplnosti a nedostatečnosti žalobních tvrzení, která měla být obsažena již v samotné žalobě. Na nákladech zastoupení by tak žalobci při plném úspěchu náleželo 2 400 Kč. Soud žalobci přiznal 20,20 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 161,60 Kč a na nákladech zastoupení 484,80Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 101,80 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 748,20 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř.
12. Soud dovodil, že v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá postoupené pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. na žalobcem uplatňované nároky výstižně dopadá.