Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 3 597 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 597 Kč za dobu od 15. 10. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 993,70 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta].
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 3. 4. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 11 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 597 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 uzavřené mezi společností [právnická osoba]., IČ [IČO], jako předchozím věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] nabyla pohledávku od původního věřitele společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČ [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 27. 11. 2023 úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 12. 2023. Žalovaná úvěr nesplatila. Žalobce požaduje uhradit jistinu ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč a úrok stanovený dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 236,71Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditgo.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě toho nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód 79703. Autorizační kód je přidělen žalované na základě žádosti o úvěr na její verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 27. 11. 2023 na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [VS] Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalované. Žalovaná úvěr nesplatila ani na předžalobní upomínku žalobce ze dne 19. 2. 2025.Žaloba s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. na adresu jejího bydliště dle evidence obyvatel dne 10. 7. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Na základě předložených důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru č. CDA21/689781, potvrzení o provedení transakce potvrzující platbu částky 8 000 Kč dne 27. 11. 2023 ve prospěch účtu sděleného žalovanou ve smlouvě o úvěru, zpráva [právnická osoba]. potvrzující vlastnictví a dispozici k účtu č. [č. účtu] a poukázání částky 8 000 Kč dne 27. 11. 2023 společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., smlouva o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2025 a předžalobní výzva ze dne 19. 2. 2025 s dokladem o odeslání) vzal soud za prokázané, že žalované byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta na bankovní účet žalované č. [č. účtu] částka 8 000 Kč. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobce a následně žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná byla v řízení nečinná, netvrdila ani neprokázala, že by na poskytnutou částku cokoli splatila. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 8 000 Kč, která odpovídá rozdílu mezi částkou získanou žalovanou ve výši 8 000 Kč a vrácenou částkou 0 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud nedostala do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.Soud proto žalobu zamítl co do částky 3 597 Kč, neboť žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části neoprávněně uplatněných úroků z prodlení (výrok II).V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení pouze částečně úspěšný. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (11 597 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (8 000 Kč), lze dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 69 %, neúspěšný v rozsahu 31 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 38 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 800 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 400 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 1 500 Kč. Soud žalobci přiznal 38 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 304 Kč a na nákladech zastoupení 570 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 119,70 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 993,70 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.