Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.000 Kč a náklady řízení ve výši 121,50 Kč, tyto k rukám zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhal přiznání další částky 3.855,70 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.855,70 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.003,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.567,65 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 120 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.442,53 Kč, žaloba se zamítá.
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 26. 4. 2024 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky ve výši 13.855,70 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.855,70 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.003,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.567,65 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 120 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.442,53 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] byla dne 20. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 0381509. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce příslušenství úvěru ve výši 12.888 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14-ti měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 20. 3. 2023. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 8.000 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 4.144,30 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 3.855,70 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 19.888 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 10.855,70 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 9.032,30 Kč. Z důvodu prodlení žalované vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok na smluvní pokut ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Žalobce po zvážení všech okolností požaduje po žalovan nesplacenou jistinu ve výši 10.855,70 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 402,01 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5.218 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1.483,72 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1.928,57 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 535,35 Kč, za období od 21. 3. 2023 do 1.11.2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.003,78 Kč od 21. 3. 2023 do 1.11.2023, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 120 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.442,53 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 9. 4. 2024, avšak bezvýsledně.K výzvě soudu žalobce doplnil skutková tvrzení k ověřování úvěruschopnosti žalované následovně. Schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobce na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru ve výši 15.000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou byla ke dni podání svobodná, bez závazků, bydlela v nájemním bydlení a měsíčně jí zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 10.000 Kč. V takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1.992 Kč, tedy zhruba 1/5 % zůstatku příjmu žalované. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jejích tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 6.000 Kč, kterými mohla volně disponovat.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba]. a žalovaná uzavřely dne 20. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 15.000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly finanční prostředky vyplaceny v hotovosti. Žalovaná se zavázala půjčku splatit 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, celkem tedy 27.888 Kč. Částka 12.888 Kč je představována úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 2.077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.700 Kč. V rámci tzv. Žádosti o úvěr byly zaznamenány zjištěné údaje o poměrech zákazníka. Bylo zjištěno, že příjmy žalované ze zaměstnání činí 19.427 Kč měsíčně, výdaje na bydlení a energie byly uvedeny v částce 3.000 Kč, výdaje na dopravu jídlo a osobní náklady byly uvedeno ve výši 3.860 Kč, v kolonce „srážky ze mzdy, výživné“ byl uveden údaj 2.284 Kč. Použitelný příjem pro splácení úvěru tak činil dle Žádosti 10.283 Kč. Žalovaná dále v Žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Podpisem listiny bylo zákazníkem stvrzeno, že poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Dle údajů v Žádosti byly uvedené skutečnosti ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásek. Z předložené pracovní smlouvy ze dne 21. 10. 2021 vyplývá, že žalovaná byla od 25. 10. 2021 zaměstnána na dobu určitou se zkušební dobou do 24. 1. 2022 u [právnická osoba]. a z předložených výplatních pásek vyplývá, že měla v listopadu 2021 čistý příjem ze zaměstnání 19.326 (po srážce 527 Kč), v prosinci 2021 čistý příjem ze zaměstnání 14.961 Kč (po srážce 4.041 Kč). Žádné další doklady o prověřování úvěruschopnosti žalované předloženy nebyly.Společnost [právnická osoba] postoupila mj. i pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna v rámci oznámení ze dne 5. 2. 2024. V předžalobní upomínce ze dne 9. 4. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 31.810,04 Kč (dluh včetně příslušenství). Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání.Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem.Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál, když poskytl žalované předmětný úvěr, ačkoli musel mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet již z informací a dokladů jí předložených k Žádosti o úvěr. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě žalobce doložil, že ověřil příjem žalované, která měla příjem z pracovního poměru po srážkách v průměru ve výši 17.144 Kč měsíčně (za listopad a prosinec 2021). Žalovaná měla dle žádosti bydlet v nájmu. Za tohoto stavu výdaj na bydlení a energie, který byl uveden v Žádosti ve výši 3.000 Kč je zcela nereálný a žalobce neprokázal, že by byl jakkoli ověřen, např. z nájemní smlouvy či dokladech o platbách za elektřinu či plyn apod. Ostatní životní výdaje (doprava, jídlo, osobní náklady) pak byly uvedeny ve výši pouze životního minima pro jednotlivce 3.860 Kč. Důvodná pochybnost o schopnosti žalované, kterém byly v době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy již prováděny exekuční srážky ze mzdy, předmětný úvěr splácet dle názoru soudu vyplývá jednoznačně již z řádného a pečlivého posouzení údajů obsažených v žádosti o úvěr, které však současně nebyly ani dostatečně ověřeny, co se výdajů týče. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Sám žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná uhradila na úvěr celkem 8.000 Kč. Zbývá tedy uhradit 7.000 Kč (15.000- 8.000 Kč). Soud proto žalobci přiznal částku 7.000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.Závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky nebyl přiznán, protože žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka bez příslušenství 13.298,23 Kč (10.855,70 Kč + 2.442,53 Kč) s částkou, která byl žalobci přiznána (7.000 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 52,60 %, neúspěšný v rozsahu 47,40 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 5,20 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 882 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 1.200 Kč. Soud žalobci přiznal 5,20 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 46 Kč a na nákladech zastoupení 62,40 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 13,10 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 121,50 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.