Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 250/2024

Soud: Okresní soud v TrutnověDatum rozhodnutí: 10. 12. 2024Č. j.: 19 C 250/2024-50Soudce: Mgr. Pavla OndráčkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 15. 1. 2025Předmět řízení: zaplacení 14 293 Kč s příslušenstvím - úvěrECLI:CZ:OSTU:2024:19.C.250.2024.50
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (15) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.950 Kč ve třech pravidelných měsíčních splátkách po [právnická osoba] Kč a jedné splátce po 1.950 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 6.343 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.293 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 162,62 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta].

Odůvodnění

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 29. 7. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 14.293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 12. 2022 do zaplacení, sestávající z jistiny ve výši 10.900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.950 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 220 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 165 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 58 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 21. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 23216892, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10.900 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a dále s poplatky za zvolené služby. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 14.607 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný jednoznačně identifikoval. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] dne 21. 10. 2022 ve výši 10.900 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby: služba „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši 220 Kč, služba „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši 165 Kč a [Anonymizováno] za poplatek ve výši 58 Kč. Žalovaný požádal jedenkrát o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dní a splatnost tak nastala dne 20. 12. 2022. Částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10.900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.950 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 220 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 165 Kč a poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 58 Kč. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatil.Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Učinil nesporným, že dne 21. 10. 2022 uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 10.900 Kč. Na žalobce se žalovaný obrátil v tíživé životní situaci, kdy nedokázal správně vyhodnotit své možnosti a ani podmínky smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků nebyl při uzavíraní smlouvy nikterak upozorněn. Předně má žalovaný za to, že žalobce ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřil jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. Nezohlednil a neprověřil další závazky žalovaného. Pokud by žalobce prověřil další závazky žalovaného v dostupných registrech, a to např. BRKI a NRKI, a tyto řádně vyhodnotil, došel by zřejmě k závěru, že žalovaný není bonitní a úvěr by neposkytl. Žalobce při sjednání zápůjčky požadoval výplatní pásky, občanský průkaz a výpis z účtu, což žalovaný doložil. K posouzení úvěruschopnosti mu stačilo, že žalovaný má pravidelný příjem a nejsou na něj vedeny žádné exekuce. Žalobce příjmy a výdaje žalovaného nikterak blíže nezkoumal, respektive žalovaným uvedenou výši výdajů nikterak neověřil, nezkoumal výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ani další výdaje. Z výpisu z účtu žalovaného muselo být zřejmé, že v krátkém časovém horizontu čerpal i jiné nebankovní úvěry a že meziměsíční zůstatek je záporný či roven nule. V době uzavření předmětné smlouvy se žalovaný potýkal s psychickými potížemi a byl průběžně 2x do roka hospitalizován v psychiatrické léčebně. Do těchto potíží se dostal i právě vlivem tlaku vymáhání dluhů. Dále žalovaný uvedl, že považuje za spornou i samotnou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena, neboť s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaný vůbec uzavřel a v jakém textovém znění vyslovil souhlas právě s textem smlouvy. Dále poukázal na to, že RPSN v uzavřené smlouvě byla ve výši 1.743,39 %, více než stosedmdesátinásobek průměrné sazby dle ČNB. Judikaturní strop se přitom ustálil na maximálně čtyřnásobku navýšení obvyklé RPSN, aby šlo o dohodu v souladu s dobrými mravy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 15.12.2004, nebo sp.zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27.2.2007). Výše RPSN, která mnohonásobně převyšuje tento průměr je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a smlouvu o úvěru i z toho důvodu žalovaný považuje za neplatnou. Kromě toho, že žalobce poskytuje úvěry za velmi vysokou odměnu, plnění si dále zajišťuje dalšími sankcemi, které jsou při svém kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační a při okamžitém zesplatnění úvěru nemůže být v silách spotřebitele dostát jejich úhradě. Pokud jsou v Sazebníku stanoveny jakékoli sankce za porušení smluvních ujednání, tyto sankce nejsou součástí smlouvy samotné, ale vyplývají až ze smluvních podmínek/sazebníku, které jsou přílohou. To je protiprávní stav, neboť od 11.11.2013 nesmí být v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ujednání o smluvní pokutě upraveno v obchodních podmínkách, ale vždy jen ve smlouvě hlavní. Jde tedy o ujednání absolutně neplatné, neboť je v rozporu se zákonem. V článku VIII. se v bodě 4 dále píše, že „Dlužník prohlašuje, že mu byla nabídnuta možnost navrhnout změny stávající smluvní dokumentace, ale že ji nevyužil.“ To je ale nepravdivé tvrzení, protože se jednalo o 100% formulářový dokument, jehož změny nebylo umožněno nijak navrhovat.Z těchto důvodů se žalovaný domnívá, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný od žalobce převzal částku 10.900 Kč, na kterou doposud uhradil 2.950 Kč. Tyto skutečnosti jsou mezi stranami nesporné. Žalovanému tedy zbývá žalobci na vypořádání bezdůvodného obohacení zaplatit částku 7.950 Kč a ve zbývající části žalovaný žádá žalobu zamítnout. S ohledem na svou tíživou finanční situaci požádal žalovaný o povolení splátek po 1.590 Kč, neboť ty jsou přiměřené jeho možnostem.U jednání dne 10. 12. 2024 žalovaný uvedl, že žalobci uhradil částku 2.950 Kč, kterou žalobce požadoval jako poplatek, jehož úhradou podmiňoval odložení splatnosti úvěru o 30 dnů. Toto své tvrzení doložil zprávou žalobce o podmínkách prodloužení splatnosti úvěru a o úspěšném prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů.Žalobci byl doručen odpor žalovaného spolu s přípisem, nechť se k němu vyjádří ve lhůtě 15-ti dnů dne 17. 10. 2024. Žalobce se k odporu nijak nevyjádřil. Ve věci bylo proto nařízeno jednání na den 10. 12. 2024, ke kterému se žalobce omluvil přípisem ze dne 3. 12. 2024. V omluvě se mimo jiné uvádí: „Dále z důvodu, že žalovaný je v řízení od počátku nečinný, resp. netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti, které by rozporovaly nárok žalobce, lze objektivně důvodně přepokládat, že žádná právně významná skutková tvrzen nezůstala sporná.“ Z výše uvedeného je zjevné, že ač žalobce odpor žalovaného spolu s výzvou soudu k vyjádření k odporu obdržel téměř dva měsíce před konáním nařízeného jednání, tyto ignoroval.Ve věci byly provedeny důkazy výpisem o posouzení úvěruschopnosti včetně obecných principů posuzování, listinou označenou „Identifikované příjmy“, dokladem (bankovní transakcí) o vyplacení částky 10.900 Kč, smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 21. 10. 2022, včetně sazebníku, všeobecných obchodních podmínek a informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti prostřednictvím služby BankID, předžalobními výzvami ze dne 26. 7. 2023 a 24. 3. 2024, včetně podacích lístků a zprávami žalobce žalovanému ohledně prodloužení splatnosti úvěru.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 21. 10. 2022 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr s postupným čerpáním do výše 10.900 Kč za poplatek za sjednání úvěru ve výši 2.950 Kč a dále s poplatkem za vybrané volitelné služby v celkové výši 304 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Splatnost úvěru byla původně 21. 11. 2022, po prodloužení splatnosti dne 20. 12. 2022. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal částku 10.900 Kč dne 21. 10. 2022. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 14.607 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 21.000 Kč, žije sám. Výdaje na půjčky jsou měsíčně 2.500 Kč, na bydlení 5.500 Kč, na další nezbytné výdaje vydá 1.000 Kč a ostatní výdaje 1.500 Kč. Žádné doklady k výši příjmů a výdajů žalovaného nebyly doloženy, ač žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu, který byl žalobci doručen, namítal, že žalobcem nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Za takovýto doklad není možnost považovat listinu označenou „Identifikované příjmy“, který není doložen výpisem z účtu žalovaného, přičemž je uvedeno, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Žalobce v žalobě neuvedl, zda a případně jakou částku žalovaný na poskytnutou částku uhradil. Žalovaný doložil úhradu částky 2.950 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 14.814,44 Kč a nákladů právního zastoupení.Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené 21. 10. 2022 částku 10.900 Kč, která byla žalovanému téhož dne převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než výše uvedené interní doklady, a to ani za situace, kdy byl žalobci zaslán odpor žalovaného, ve kterém namítá, že nebyla řádně prověřena jeho úvěruschopnost, a žalobce byl soudem vyzván, aby se k odporu vyjádřil. Dle předložených dokladů žalobce vyplývá, že tento vyšel co do měsíčního příjmu žalovaného z částky 14.607 Kč. Co do výdajů vyšel z tzv. vypočítaných minimálních výdajů 9.370 Kč, ačkoli ze stejného dokladu vyplývají výdaje ve výši 10.500 Kč. Tento rozpor žalobce nijak nevysvětlil. Současně nebylo nijak doloženo, že by žalobce ověřoval tvrzené měsíční výdaje žalovaného. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný uzavřel dne 12. 10. 2022 se společností [právnická osoba]. smlouvu o úvěru, na základě které obdržel částku 10.000 Kč, přičemž společnost [právnická osoba]. při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházela mimo jiné ze splátek jiným společnostem již ve výši 5.193,82 Kč a výdajů na bydlení 13.761 Kč. Je tedy zřejmé, že žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému dostatečně neprověřil a neposoudil jeho stávající úvěrové zatížení ani běžné životní výdaje žalovaného.S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, tedy soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalovaného.. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce přitom před poskytnutím úvěru řádně neověřil konkrétní výdaje ani samotného žalovaného. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného, když z výše uvedeného vyplývá opak.Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 10.900 Kč byla vrácena částka 2.950 Kč. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 7.950 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ Žalovaný s ohledem na své aktuální poměry požádal o povolení splátek ve výši původně 1.590 Kč měsíčně, u jednání soudu pak ve výši [právnická osoba] Kč měsíčně s tím, že tyto splátky bude schopen hradit ze svého příjmu ze zaměstnání. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7.950 Kč ve čtyřech splátkách pod ztrátou výhody splátek.Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka bez příslušenství 14.293 Kč s částkou, která byla žalobci přiznána (7.950 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 55,60 %, neúspěšný v rozsahu 44,40 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 11,20 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 800 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 1.200 Kč. Soud žalobci přiznal 11,20 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 90 Kč a na nákladech zastoupení 134,40 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 28,22 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 162,62 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř.Soud dovodil, že v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. na žalobcem uplatňované nároky výstižně dopadá.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací