Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 286,74 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 32 492,46 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 940,22 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení a co do částky 4 254,88 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 13. 11. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 67 034,08 Kč s úrokem z prodlení shora, sestávající z jistiny ve výši 30 286,65 Kč, poplatku vyplacení tranší úvěru ve výši 593,51 Kč, smluvního úroku ve výši 31 838,98 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] 47,58 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ 12,48 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 254,88 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 1. 11. 2023 uzavřena distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz smlouva o revolvingovém spotřebitelské úvěru č. 24510142 až do výše 37 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranše věru, sjednaný úrok a dále s poplatky za zvolené služby. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 15 757 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný jednoznačně identifikoval. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce takto: 1. 11. 2023 v částce 3 200 Kč, 3. 11. 2023 v částce 1 800 Kč, 3. 11. 2023 v částce 1 100 Kč, 5. 11. 2023 v částce 1 000 Kč, 8. 11. 2023 v částce 1 000 Kč, 10. 11. 2023 v částce 1 000 Kč, 10. 11. 2023 v částce 900 Kč, 8. 12. 2023 v částce 1 503 Kč, 9. 12. 2023 v částce 1 200 Kč, 10. 12. 2023 v částce 1 700 Kč, 11. 12. 2023 v částce 1 500 Kč, 11. 12. 2023 v částce 10 200 Kč, 12. 12. 2023 v částce 1 000 Kč a 13. 12. 2023 v částce 3 200 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil cekem 16,26 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 9. 4. 2024. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 10. 4. 2024. Žalobce proto požaduje žalobou zaplacení částky 62 779,20 Kč, skládající se z nesplacené jistiny 30 286,65 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 593,51 Kč, smluvního úroku 31 838,98 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] 47,58 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ 12,48 Kč. Žalobce je dále oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně částky, ohledně níž je žalovaný z prodlení. Žalobce ji požaduje pouze za dobu od 28. 12. 2023 do 27. 3. 2024 ve výši 4 254,88 Kč. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2024.
2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným spolu se žalobou žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu dle evidence obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 20. 2. 2025 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení k prověřování úvěruschopnosti žalovaného a dále označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. Na výzvu soudu žalobce nijak nereagoval.
4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24510142 ze dne 1. 11. 2023 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizace ověření totožnosti, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou označenou „Identifikované příjmy“, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, emailem z 9. 4. 2024 o vypovězení smlouvy o úvěru a předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2024, včetně podacího lístku.
5. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 1. 11. 2023 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému revolvingový bezúčelový úvěr s postupným čerpáním do výše 37 200 Kč za sjednaný úrok ve výši 0,983 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem svého účtu. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Splatnost úvěru byla 24. 4. 2025. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal postupně částku v celkové výši 30 303 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 15 757 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 24 000 Kč, žije ve společné domácnosti s pěti a více osobami. Pravidelné výdaje na půjčky jsou měsíčně 3 000 Kč, na bydlení 4 000 Kč, na další nezbytné výdaje 0 Kč a na ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč. Žádné doklady k výši příjmů a výdajů žalovaného nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich předložení soudem vyzván. Za takovýto doklad není možno považovat listinu označenou „Identifikované příjmy“, když jde o pouhý soupis transakcí, který není doložen výpisem z účtu žalovaného a není z něj patrno, o jaké transakce jde. Žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu] dne 1. 11. 2023 částku 3 200 Kč, 3. 11. 2023 částku 1 800 Kč, 3. 11. 2023 částku 1 100 Kč, 5. 11. 2023 částku 1 000 Kč, 8. 11. 2023 částku 1 000 Kč, 10. 11. 2023 částku 1 000 Kč, 10. 11. 2023 částku 900 Kč, 8. 12. 2023 částku 1 503 Kč, 9. 12. 2023 částku 1 200 Kč, 10. 12. 2023 částku 1 700 Kč, 11. 12. 2023 částku 1 500 Kč, 11. 12. 2023 částku 10 200 Kč, 12. 12. 2023 částku 1 000 Kč a 13. 12. 2023 částku 3 200 Kč, tj. celkem 30 303 Kč. Podle žalobce žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkem částku 16,26 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 67 209,08 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by zaplatil na úvěr více, než tvrdí žalobce.
6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru z 1. 11. 2023 celkem částku 30 303 Kč. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než výše uvedené interní doklady, a to ani za situace, kdy byl soudem vyzván k předložení dalších důkazů, zejména kompletního výpisu z bankovního účtu žalovaného, a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Nebylo tedy řádně doloženo prověření měsíčních příjmů žalovaného. Současně nebylo nijak doloženo, že by žalobce ověřoval tvrzené měsíční výdaje žalovaného např. na bydlení, pravidelné půjčky či další nezbytné výdaje. Žalovaným uvedené další nezbytné výdaje v nulové výši jsou zcela nereálné. Výdaje na stravu, hygienu, ošacení apod. žalovaný zcela jistě nějaké mít musí. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem dokládány.
9. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalovaného. Takovýto závěr není v rozporu ani se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobce konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osoby s ním žijící ve společné domácnosti. Nedoložil ani řádné ověření jeho měsíčních příjmů. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. S tím koresponduje fakt, že žalovaný na poskytnutou částku uhradil jen zcela minimální částku.
10. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30 303 Kč bylo vráceno 16,26 Kč. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 30 286,74 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.
11. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.
12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (67 034, 08 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (30 286,74 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení z větší části neúspěšný, proto by měl žalovaný právo na poměrnou část nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků.