Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč, a to ve dvou měsíčních splátkách po 5 300 Kč a jedné měsíční splátce po 5 200 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do částky 6 640 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 640 Kč za dobu od 28. 11. 2024 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 7 560 Kč se řízení zastavuje.
III. Co do částky 19 560 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 560 Kč za dobu od 28. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u soudu dne 6. 11. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 7 560 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238072, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným dne 24. 6. 2024. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na níž žalovaná vyplnila registrační formulář, odsouhlasila smluvní dokumentaci a dokončila svou registraci zadáním verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Zároveň poskytla fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradila ověřovací platbu pod variabilním symbolem odpovídajícím jejímu rodnému číslu. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 24. 6. 2024 a 4. 7. 2024 v celkové výši 30 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet žalované č. [č. účtu], z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč, přičemž žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], který odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se na základě smlouvy o úvěru zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaná měla podle smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnila, žalobkyně tak využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 27. 11. 2024 zesplatnila a byla vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná byla následně upomenuta k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2025. Žalobkyně tak učinila předmětem soudního řízení pohledávku celkem 49 560 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, nejpozději splatných dne 27. 11. 2024 a dále ze smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalovanému (0,1 % denně z částky 30 000 Kč od 28. 11. 2024 do 7. 8. 2025), v kapitalizované výši 7 560 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní lístky. Dále byla žalovaná žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.
2. K výzvě soudu na doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně ve svém podání ze dne 19. 3. 2026 odkázala na shora uvedené lustrace ve veřejně dostupných databázích, žádost žalované o spotřebitelský úvěr č. 238072 a na žalovanou poskytnutý výpis z bankovních transakcí bankovního účtu žalované.
3. V podání ze dne 19. 3. 2026 vzala současně žalobkyně žalobu v části o zaplacení částky 6 640 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 640 Kč za dobu od 28. 11. 2024 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 7 560 Kč zpět s tím, že žalobkyně v žalobním návrhu udělala administrativní chybu v platbách žalované a kontrolou spisového materiálu žalobkyně zjistila, že žalovaná v době před podáním žalobního návrhu zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 14 200 Kč. Soud proto řízení v souladu s § 96 odst. 1,2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) výrokem II. rozsudku v rozsahu zpětvzetí zastavil.
4. K jednání nařízenému na den 7. 4. 2026 se žalobkyně omluvila. Žalovaná se k jednání dostavila a k žalobě se vyjádřila tak, že šlo o on-line úvěr, kdy žalovaná proklikala jednotlivé kolonky, následně jí přišel e-mail o schválení úvěru a částka v celkové výši 30 000 Kč jí byla zaslána na účet. Potvrdila tvrzení žalobkyně, že na úvěr uhradila celkem 14 200 Kč. Dále uvedla, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezjišťovala, resp. neověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Žalovaná pouze poskytla žalobkyni náhled do svého bankovního účtu přes internetové bankovnictví. V době uzavření úvěrové smlouvy si žalovaná v krátké době vzala celkem 4 úvěry, a to z toho důvodu, že na příjem manžela byla vedena exekuce a žalovaná byla v tísni, kdy měla obavy, že pokud nebude schopna hradit svému otci platby za užívání bytu cca 15 000 Kč měsíčně a otec se dozví o exekuci manžela, otec je z bytu vystěhuje. V době uzavření úvěrové smlouvy měla příjem pouze z rodičovského příspěvku, občas prodala věci po svém synovi. Pokud jde o větší částky od fyzických osob, tak jsou to půjčky od její matky [jméno FO], nebo sestry [jméno FO], které jí takto vypomáhaly. Navrhla přiznat žalobci částku ve výši rozdílu toho, co obdržela na základě smlouvy o úvěru sníženou o to, co zaplatila a požádala o povolení splátek s tím, že má příjem pouze z rodičovského příspěvku a má dluh z dalších třech půjček.
5. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 238072 ze dne 24. 6. 2024, kopií občanského průkazu žalované, žádístí o spotřebitelský úvěr č. 238072, výpisy z bankovních transakcí bankovního účtu žalované za období 21. 1. 2024 do 21. 6. 2024 (prověřování úvěruschopnosti), potvrzením banky o provedení platby ve prospěch účtu žalované ve výši 9 000 Kč dne 24. 6. 2024 a 4. 7. 2024, zesplatněním spotřebitelského úvěru č. 238072 ze dne 24. 11. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2024 včetně podacího lístku, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Dne 24. 6. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet žalované dne 24. 6. 2024 částku 9 000 Kč a dne 4. 7. 2024 částku 21 000 a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.
7. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Učinila tak jednak lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, jednak posouzením žádosti žalované o úvěr a dále z dokladů poskytnutých žalovanou, a to v daném případně z výpisu z bankovního účtu žalované za 6 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Z žádosti o úvěr vyplývá měsíční příjem žalované ve výši 12 450 Kč ze zdroje mateřská/rodičovská, dvě vyživovací povinnosti a měsíční výdaje 8 600 Kč. Z uvedeného výpisu z bankovního účtu vyplývá příjem žalované z rodičovského příspěvku ve výši 12 450 Kč, dále příjmy v řádu stokorun od fyzických osoba a dále shora uvedené půjčky od matky žalované [jméno FO] a sestry žalované [adresa]. Z výpisu nelze jednoznačně seznat výši pravidelných běžných životních výdajů žalované. Současně z něj vyplývá, že žalovaná si vzala krátce před poskytnutím úvěru minimálně dvě mikropůjčky. Žádné další doklady o prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila, ani na výzvu soudu nedoplnila konkrétní skutková tvrzení k tomu, jak žalobkyně dospěla na základě shora uvedených podkladů k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet.
8. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr uhradila celkem 14 200 Kč, toto tvrzení žalovaná nesporovala. Nesporovala ani, že se dostala se splácením do prodlení. Žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a přípisem ze dne 24. 11. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě částky 85 776 Kč. Žalobkyně dále k plnění upomenula výzvou ze dne 7. 8. 2025 před podáním žaloby.
9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru částku 30 000 Kč, která byla žalované převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalované ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaná v postavení spotřebitele.
11. Soud dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Tvrzení žalobkyně vztahující se k posouzení úvěruschopnosti jsou značně obecného rázu a nebyla postačující k tomu, aby z nich soud učinil odpovídající skutková zjištění vztahující se k posouzení úvěruschopnost. Nadto žalobkyně k těmto svým tvrzením ani neoznačila patřičné důkazy (tedy výpisy z lustrací) a konečně z předloženého výpisu z účtu žalované naopak vyplývají její tvrzení, že žalovaná byla před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ve finanční tísni a nesolventní. Současně z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně ověřila, jaké jsou výdaje žalované na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalované, resp. že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. [spisová značka] ze dne 9. 2. 2023, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, kde je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprověřila řádně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 24. 6. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.
12. Soud dále nad rámec shora uvedeného dospěl po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou rovněž z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 480 %) a RPSN ve výši 5521,73 % jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok toliko za jeden měsíc. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.
13. Protože žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30 000 Kč byla vrácena částka 14 200 Kč, zbývá tedy uhradit 15 800 Kč. tuto částka proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované žalobkyni uhradit. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry požádala o povolení třech splátek, které jsou v jejích možnostech. Proto byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že bylo žalované povoleno uhradit žalobkyni ve 3 měsíčních splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek.
14. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.
15. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení z větší části úspěšná, náleží jí proto právo na poměrnou částku vynaložených nákladů řízení. Žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud rozhodl výrokem IV. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.