Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.572 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky ve výši 7.704 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.275,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.455,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.100,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8.100,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 4. 4. 2024 po částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky ve výši 10.276 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.275,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.455,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.100,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8.100,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovanou došlo dne 12. 8. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238177039. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 7.704 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4.958 Kč (úroková sazba 18,34 % p. a. sjednaná na straně 2 smlouvy), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1.246 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti 12 měsíčních splátkách po 2.309 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 12. 8. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná ke dni 17. 12. 2022 dlužila na jistině 8.100,01 Kč a na poplatku 2.175,99 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Žalobce požadoval jistinu 8.100,01 Kč a poplatky 2.175,99 Kč. Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou k plnění, avšak bezvýsledně.K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl následující. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] jako poskytovatel zápůjčky (úvěru), splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě z 12. 8. 2021 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně z výplatních pásek 06,07/2021. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má pravidelní měsíční příjem z pracovního poměru u Policie Královéhradeckého kraje, který činí 56.902 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku (úvěr) je dostatečná. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu jejího bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 18. 11. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] došlo dne 12. 8. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238177039. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 12. 8. 2022 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 4.958 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru., a to poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1.246 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.704 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 11 měsíčních splátkách po 2.309 Kč a poslední splátce po 2.305 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Uhradila celkem částku 14.428 Kč, což vyplývá z platební historie.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupil původní věřitel pohledávky za žalovanou žalobci. O postoupení pohledávek byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29. 9. 2023.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhané pohledávky byly postoupeny původním věřitelem. Postoupení pohledávek bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávek rovněž informována.Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobce doložil žádost žalované o úvěr ze dne 12. 8. 2021, ze které vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalované a ze které vyplývá následující. Dle Zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr měla žalovaná příjem ve výši 21.905 Kč. Toto mělo být doloženo výplatními páskami z 06/07/2021, které předloženy nebyly. Dále žalovaná uvedla další příjmy domácnosti ve výši 35.000 Kč, které nebyly nijak specifikovány ani doloženy. Současně žalovaná uvedla, že je vdaná, má 1 vyživovací povinnost, bydlí ve vlastní nemovitosti a její odhadované měsíční výdaje jsou 4.000 Kč. Má spotřebitelský úvěr u jiné společností a externí splátky ve výši 1.000 Kč měsíčně a nemá kreditní kartu. Nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce skutečně ověřil výši příjmů žalobkyně. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce jakkoli prověřoval výši běžných životních výdajů žalované, natož osob žijících s ní ve společné domácnosti, přičemž žalovaná uvedla, že je vdaná a má 1 vyživovací povinnost. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši stávajícího úvěrového zatížení žalované. Žalovanou uváděné další čisté příjmy domácnosti nebyly nijak specifikovány ani doloženy.Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotné žalované, natož osob s ní žijících ve společné domácnosti. Současně žalobce nedoložil ani doklady, ze kterých měl právní předchůdce žalobce ověřit příjmy žalované. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 2.572 Kč (20.000 Kč – 17.428 Kč). Soud proto žalobci přiznal částku 2.572Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 2.572 Kč, neúspěšný byl co do částky 7.704 Kč. Tedy ve věci úspěšnější žalovaná by měla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nárok na poměrnou část jemu důvodně vzniklých nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.