Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 300 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 8. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že jde o pohledávku vzniklou z titulu smlouvy o úvěru č. 161776 uzavřené dne 25. 2. 2025 elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč, který byl žalované vyplacen bezhotovostně na jím označený bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Úvěr se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky, kdy tyto byly splatné v měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Počínaje splátkou splatnou ke dni 15. 3. 2025 se dostala do prodlení se splácením úvěru, přičemž na dluh neuhradila ani navzdory opakovaným upomínkám zaslaným, žalobkyní žalované dne 20. 3. 2025 a dne 5. 4. 2025 ničeho. Z uvedeného důvodu využila žalobkyně svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zesplatnění úvěru, včetně souvisejících upomínacích nákladů a nákladů právního zastoupení. Dne 28. 7. 20258 byla žalované odeslána předžalobní výzva, ve které byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 11. 8. 2025, avšak bezvýsledně.
2. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalované k výzvě soudu na doplnění tvrzení žalobkyně uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu smluvní dokumentace, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalované) vyžádala patřičné doklady včetně výpisu z účtu žalované a výplatních pásek a dále provedla lustraci v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS) přičemž podrobně popsala metodiku posuzování úvěruschopnosti, rozhodné faktory a parametry ovlivňující bonitu spotřebitele, jakož i konkrétní výstup procesu posouzení úvěruschopnosti, kdy shledala, že žalovaná je s ohledem na svou finanční situaci a poměr příjmů a výdajů schopna úvěr splácet. Žalobkyně zjistila na bankovním účtu žalované měsíční příjem 28 832 Kč a popsanou metodikou dále zjistila finanční zůstatek, ze kterého si žalovaná může dovolit splácet nové závazky až do výše 18 955 Kč.
3. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady pouze nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne marného uplynutí lhůty k úhradě zesplatněného úvěru a dále upomínacích nákladů ve výši 1 000 Kč.
4. Žaloba včetně jejího doplnění společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu jejího bydliště postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 22. 12. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
5. Z provedeného dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 161776 a předsmluvních informací bylo prokázáno, že dne 25. 2. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu určitou v trvání 12 měsíců, úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 20 % měsíčně a žalovaná se jej zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách bez umoření jistiny po 3 000 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, přičemž s poslední splátkou úroků byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná k datu konečné splatnosti smlouvy (tj. ke dni 15. 2. 2026) splatit, činila částku 51 000 Kč. Z přílohy č.1 smlouvy – posouzení úvěruschopnosti a žalobkyní předložených dokladů bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru činil částku 28 832 Kč. Náklady na bydlení byly deklarovány částkou 6 000 Kč měsíčně, náklady domácnosti 4 000 Kč a pravidelné finanční závazky žalovaného byly zjištěny ve výši 204 Kč výdaje na sázky a hazardní hry 173 Kč, rezerva na cokoli vyla stanovena na 500 Kč. Finanční zůstatek na splácení nových závazků byla zjištěna ve výši 18 955 Kč. Z platební historie (výpisů transakcí) vztahující se ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 25. 2. 2025 poukázala žalovaná ve prospěch účtu žalobkyně autorizační platbu ve výši 1 Kč a úvěr byl žalovanému vyplacen dne 25. 2. 2025 bezhotovostní formou na její bankovní účet č.ú. [č. účtu], uvedený ve smlouvě, který je shodný s účtem, ze kterého byla uhrazena autorizační platba. Žalovaná žalobkyni neuhradila na poskytnutý úvěr ničeho. Z upomínek ze dne 20. 3. 2025, ze dne 5. 4. 2025 a zesplatnění ze dne 28. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě splátky splatné dne 15. 3. 2025, načež s ohledem na trvající prodlení byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě služných částek ve lhůtě do 11. 8. 2025 s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.
6. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalované bezhotovostně poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázal splatit žalobkyni spolu se sjednaným úrokem ve lhůtě do 12 měsíců, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci částkou 3 000 Kč jdoucí na sjednaný úrok bez umoření jistiny a poslední splátce v celkové výši 18 000 Kč, kdy společně se splátkou úroků měla být zcela zaplacena rovněž jistina poskytnutého úvěru. Žalovaná žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou neuhradila ničeho.
7. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen („ o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V dané věci lze uzavřít, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému splnění povinnosti žalobkyně dané ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované.
9. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků, jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 20 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 240 %) se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a je zjevně lichevního charakteru. Koncepce úvěrové smlouvy, kdy každý měsíc přiroste k úvěru úrok ve výši 3 000 Kč, tedy ročně částka [PSČ obec], která více než dvojnásobně převyšuje poskytnutou jistinu, není právně přijatelná. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně sjednané úroky v tomto řízení nepožadovala, patrně vědoma si jejich lichevního charakteru – tím však nemůže být neplatnost ujednání zhojena. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná zavázala na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z. , neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Současně soud neshledal možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 577 o.z. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 25. 2. 2025 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.
10. Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná na tuto poskytnutou částku neuhradila dle žalobkyně ničeho, na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to včetně zákonného příslušenství, tedy úroku z prodlení jdoucího ode dne marného uplynutí lhůty k plnění podle předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025; není přitom rozhodná právní kvalifikace nároku v předžalobní výzvě ale toliko žalobkyní vznesený požadavek na úhradu dluhu. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno. Procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni na poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč cokoli uhradila. Ve výše uvedeném rozsahu tedy soud žalobě výrokem I vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství, které bylo uplatněno v souladu s ustanovením § 1970 o. z. v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části příslušenství (upomínacích nákladů) soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobkyně nemůže platně domáhat.
11. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalobkyně byla v převážné míře v řízení úspěšná, neúspěšná byla pouze částečně v příslušenství, tedy v poměrně nepatrné části. Proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalobkyně zaslala žalované výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení přitom soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu dlužných úvěrů žalobami formulářového typu v řadě případů, přičemž skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.
12. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 00 Kč a dále z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025 , celkem ve výši 1 200 Kč a režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem ve výši 300 Kč. Celkové náklady řízení, jejichž náhrada byla žalobkyni přiznána, činí částku 2 300 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)
13. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.