19 C 41/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 5. 2. 2025 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky výši 43 967,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 724,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 534,54 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 375 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 21 375 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 28. 6. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495836834. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 26 691 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 17 263 Kč (úroková sazba sjednaná na straně 2 smlouvy), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 042 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 625 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 12. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 6. 2022. Na poskytnutý úvěr uhradil celkem 625 Kč. Žalovaný ke dni 5. 11. 2022 dlužil na jistině 21 375 Kč a na poplatku 22 592,60 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Žalobce požadoval jistinu 21 375 Kč a poplatky 22 592,60 Kč. Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.3. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce k výzvě soudu uvedl následující. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] jako poskytovatel zápůjčky (úvěru), splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty z 27. 6. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně šlo o výplatní pásky. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako strojník ve společnosti [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí 47 432 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku (úvěr) je dostatečná. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů.4. Žaloba s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. na adresu jeho bydliště dle evidence obyvatel dne 14. 4. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] došlo dne 28. 6. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495836834. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to tak, že částka 6 431 Kč byla použita na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobci ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238309333 a část ve výši 15 569 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 26. 12. 2023 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 17 263 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 042 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění a pojistným za sjednanou dobu pojištění 2 886 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 48 691 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 77 týdenních splátkách po 625 Kč a poslední splátce 566 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na splátky úvěru uhradil pouze částku 625 Kč, což vyplývá z tabulky umoření.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupil původní věřitel pohledávky za žalovaným žalobci. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 7. 2024.7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávek bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 a předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2024, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován.9. Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobce doložil žádost žalovaného o úvěr – zákaznickou kartu ze dne 27. 6. 2022, ze které vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného a ze které vyplývá následující. Dle Zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 6. 2022 měl žalovaný čistý příjem z pracovního poměru u společnosti [právnická osoba]. ve výši 27 432 Kč. Tento příjem měl být doložen výplatními páskami, které předloženy nebyly. Dále žalovaný uvedl další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, které nebyly nijak specifikovány ani doloženy. Současně žalovaný uvedl, že je svobodný, má 3 vyživovací povinnosti a jako druh bydlení uvedl „nájemník“. Dále uvedl jako běžné měsíční výdaje externí splátky ve výši 0 Kč, na niterní splátky ve výši 1 294 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Uvedl, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením výše uvedené úvěrové smlouvy jakkoli prověřoval výši běžných životních výdajů žalovaného, přičemž žalovaným uvedený údaj o měsíčních výdajích ve výši 3 000 Kč je zcela nereálný, a to i s ohledem na to, že bydlel v nájmu, jak uvedl v žádosti. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by právní by právní předchůdce žalobce před uzavřením výše uvedené úvěrové smlouvy jakkoli prověřoval stávající úvěrové zatížení žalovaného, přičemž soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný byl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy zatížen úvěrem ve výši 440 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. na základě smlouvy o úvěru ze dne 7. 1. 2020, který řádně nesplácel (viz. věc vedená u OS v Trutnově pod sp. zn. 30 C 54/2023).10. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotné žalovaného, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti, přičemž žalovaným uváděná výše měsíčních výdajů je zcela nereálná, a to zejména s uvážením jím samým uváděné skutečnosti, že bydlí v nájmu a má 3 vyživovací povinnosti. Právní předchůdce žalobce zjevně nijak nezjišťoval a neověřoval náklady na bydlení žalovaného v nájmu (nájemné, platby za služby spojené s užíváním bytu, náklady na elektřinu apod). Současně právní předchůdce žalobce zjevně neověřoval tak zásadní věc pro otázku úvěruschopnosti žalovaného, jako je stávající úvěrové zatížení klienta a jeho dosavadní platební morálku. Současně žalobce nijak nedoložil ověření tvrzených měsíčních příjmů žalovaného. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 21 375 Kč, neboť dle žalobce žalovaný na poskytnutý úvěr ve výši 22 000 Kč uhradil pouze částku 625 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že na poskytnutý úvěr žalobci nebo jeho právnímu předchůdci uhradil více, než tvrdí žalobce. Soud proto žalobci přiznal částku 21 375 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).11. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.12. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 21 375 Kč (48,6 % ze žalované částky bez příslušenství), neúspěšný byl co do částky 22 592,60 Kč (51,4 % ze žalované částky bez příslušenství). Tedy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je zhruba stejný. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.