Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 750 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 250 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 224 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 12. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že jde o pohledávku vzniklou z titulu smlouvy o úvěru č. 154909 uzavřené dne 19. 2. 2024 elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jím označený bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky, kdy tyto byly splatné v měsíčních splátkách po 3 750 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný uhradil toliko splátky úroku splatné dne 15. 3. 2024, 15. 4. 2024 a 15. 5. 2024 po 3 750 Kč, tj. celkem uhradil částkou 11 250 Kč, která byla v plné výši započítána na úrok. Počínaje splátkou splatnou ke dni 15. 6. 2024 se dostal do prodlení se splácením úvěru, přičemž na dluh neuhradil ani navzdory opakovaným upomínkám zaslaným, žalobkyní žalovanému dne 20. 6. 2024 a dne 5. 7. 2024 ničeho. Z uvedeného důvodu využila žalobkyně svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zesplatnění úvěru, včetně souvisejících upomínacích nákladů a nákladů právního zastoupení.
2. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu smluvní dokumentace, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala patřičné doklady včetně výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek a dále provedla lustraci v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS) přičemž podrobně popsala metodiku posuzování úvěruschopnosti, rozhodné faktory a parametry ovlivňující bonitu spotřebitele, jakož i konkrétní výstup procesu posouzení úvěruschopnosti, kdy shledala, že žalovaný je s ohledem na svou finanční situaci a poměr příjmů a výdajů schopen úvěr splácet.
3. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne marného uplynutí lhůty k úhradě zesplatněného úvěru a dále upomínacích nákladů ve výši 1 000 Kč.
4. Žaloba včetně jejího doplnění společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 31. 3. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
5. Z provedeného dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru č. 154909 a předsmluvních informací bylo prokázáno, že dne 19. 2. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu určitou v trvání 12 měsíců, úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 15 % měsíčně a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách bez umoření jistiny po 3 750 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, přičemž s poslední splátkou úroků byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný k datu konečné splatnosti smlouvy (tj. ke dni 15. 2. 2025) splatit, činila částku 70 000 Kč. Z přílohy č.1 smlouvy – posouzení úvěruschopnosti, žalobkyní předložených výpisů z účtu žalovaného za období 11-12/2023 a 1/2024 a výplatních pásek žalovaného za období 711-12/2023 a 1/2024 bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru činil průměrně částku 23 335 Kč. Náklady na bydlení byly deklarovány částkou 3 000 Kč měsíčně a pravidelné finanční závazky žalovaného byly zjištění ve výši 6 847 Kč, z čehož částka 3 600 Kč představovala výživné na nezletilé dítě a částka 3 247 Kč splátku stávajícího úvěru. Z platební historie (výpisů transakcí) vztahující se ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 20. 2. 2025 poukázal žalovaný ve prospěch účtu žalobkyně autorizační platbu ve výši 1 Kč a úvěr byl žalovanému vyplacen téhož dne bezhotovostní formou na jeho bankovní účet č.ú. [č. účtu], uvedený ve smlouvě. Žalovaný žalobkyni uhradil ve dnech 15. 3. 2024, 15. 4. 2024 a 15. 5. 2024 částku 3 750 Kč, tj. celkem 11 250 Kč odpovídající sjednané splátce úroků z úvěru. Z upomínek ze dne 20. 6. 2024, ze dne 5. 7. 2024 a zesplatnění ze dne 21. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě splátky splatné dne 15. 6. 12024, načež s ohledem na trvající prodlení byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě služných částek ve lhůtě do 5. 12. 2024 s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.
6. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu se sjednaným úrokem ve lhůtě do 12 měsíců, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci částkou 3750 Kč jdoucí na sjednaný úrok bez umoření jistiny a poslední splátce v celkové výši 28 750 Kč, kdy společně se splátkou úroků měla být zcela zaplacena rovněž jistina poskytnutého úvěru. K úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný dosahoval v době předcházející uzavření úvěrové smlouvy průměrného měsíčního příjmu 23 335 Kč čistého měsíčně. Žalovaný měl jednu vyživovací povinnost, na kterou hradil 3 600 Kč měsíčně. Žalovaný měl taktéž jiný finanční závazek z úvěru se splátkou 3 247 Kč měsíčně. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou poukázal celkem částku 11 250 Kč.
7. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen („ o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V dané věci lze uzavřít, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému splnění povinnosti žalobkyně dané ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.
9. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků, jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 15 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 180 %) se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a je zjevně lichevního charakteru. Koncepce úvěrové smlouvy, kdy každý měsíc přiroste k úvěru úrok ve výši 3 750 Kč, tedy ročně částka 45 000 Kč, která téměř dvojnásobně převyšuje poskytnutou jistinu, není právně přijatelná. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně sjednané úroky v tomto řízení nepožadovala, patrně vědoma si jejich lichevního charakteru – tím však nemůže být neplatnost ujednání zhojena. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z. , neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Současně soud neshledal možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 577 o.z. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 19. 2. 2024 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.
10. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 25 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil resp. vrátil toliko částku 11 250 Kč a co do zbývající nevrácené částky ve výši 13 750 Kč tak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat, a to včetně zákonného příslušenství, tedy úroku z prodlení jdoucího ode dne marného uplynutí lhůty k plnění podle předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2024; není přitom rozhodná právní kvalifikace nároku v předžalobní výzvě ale toliko žalobkyní vznesený požadavek na úhradu dluhu. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil více než tvrdila a prokazovala žalobkyně. Ve výše uvedeném rozsahu tedy soud žalobě výrokem I vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství, které bylo uplatněno v souladu s ustanovením § 1970 o. z. v sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části jistiny a příslušenství soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobkyně nemůže platně domáhat.
11. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 13 750 Kč (55%), neúspěšná co do částky 11 250 Kč (45%), tzv. čistý úspěch tak činí 10 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení přitom soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu postoupených dlužných úvěrů žalobami formulářového typu v řadě případů, přičemž skutkové vymezení uplatněných nároků, jakož i jejich právní odůvodnění je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem.
12. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 040 Kč a dále z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva) podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem ve výši 900 Kč a režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem ve výši 300 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 2 240 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 10 %, tj. částky 224 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)
13. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.