Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 622 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 9 030 Kč a co do částky 4 348 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 348 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení se řízení zastavuje.
III. Co do dalších nároků žalobkyně na zaplacení částky ve výši 21 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37 652 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení a částky 9 030 Kč coby smluvní pokuty. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že si žalovaný na webové stránce žalobkyně www.[Anonymizováno].cz zvolil parametry úvěru a následně vyplnil registrační formulář s osobními údaji. Registraci dokončil odsouhlasením smluvní dokumentace a zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. Pro ověření totožnosti poskytl žalobkyni kopii svého dokladu a provedl ověřovací platbu 1 Kč ze svého bankovního účtu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěry dne 17.6.2024, 20.6.2024, 18.7.2024, 23.7.2024, 28.7.2024, a to vždy převodem z jejího bankovního účtu na účet žalovaného č. [č. účtu]. Každá platba byla identifikována variabilním symbolem [var. symbol], odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Tyto převody proběhly na tentýž účet, z něhož žalovaný dříve provedl ověřovací platbu 1 Kč. Podle čl. 2.1.6 Smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl sjednán jako úvěr na dobu neurčitou. Úvěry mu byly poskytnuty na základě jeho žádostí, které byly schváleny po provedení identifikace a ověření totožnosti. Žalovaný následně nesplnil svou povinnost řádného splácení a dostal se do prodlení. Protože se žalovaný dostal do prodlení a přes opakované upomínky neuhradil dluh, žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 21. 12. 2024. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka ve výši 42 000 Kč, tvořená nesplacenou jistinou 30 000 Kč a smluvním úrokem 12 000 Kč (40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) splatných nejpozději dne 21. 12. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, žalobkyně navrhla posoudit část odpovídající jistině jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Dle čl. 4.2 písm. c) Smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení dne 22. 12. 2024, tedy den po zesplatnění úvěru, k němuž došlo 21. 12. 2024. Žalobkyně proto uplatnila smluvní pokutu počítanou z jistiny za každý den prodlení v období od 22. 12. 2024 do 19. 10. 2025, tj. do dne odeslání předžalobní výzvy. Kapitalizovaná výše této smluvní pokuty činí 9 030 Kč.
2. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že tuto ověřovala mimo jiné z veřejně dostupných databází ISIR? CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a zjišťovala ji výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě výše uvedeného nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného.
3. Žaloba s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. na adresu jeho bydliště dle evidence obyvatel dne 10. 4. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané desetidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
4. Žalobkyně sice soudu předložila listiny (žádost o úvěr a výpisy z účtu žalovaného, jimiž dle svého tvrzení prokazuje, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, avšak z těchto podkladů vyplývá opak, neboť žalovaný v rozhodném období měl krom příjmu ze zaměstnání řadu drobných půjček v řádu stokorun od fyzických osob a značné, v předloženém výpisu často neidentifikované výdaje v řádu tisíců, které jeho pravidelný příjem ze zaměstnání nepokrýval. Současně je soudu z jeho činnosti známo, že v době, kdy byl žalovanému poskytnut předmětný úvěr již bylo soudem pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit dluhy v řádu stotisíců společnosti [právnická osoba]. ze smlouvy o konsolidaci a refinancování a dále z nesplacené kreditní karty, a dále dluh společnosti [právnická osoba]. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřovala výdaje žalovaného a jeho stávající dluhové zatížení, které bylo zjevně nad příjmové možnosti žalovaného. Za těchto okolností neměl být žalovanému úvěr vůbec poskytnut.
5. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 9 030 Kč a co do částky 4 348 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 12. 2024 do zaplacení, neboť kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaný v době před podáním žalobního návrhu zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 13 378 Kč. Soud proto ve výroku ad. II. řízení částečně zastavil (§ 96 o.s.ř.). Žalobkyně současně navrhla, aby soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 37 652 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % p.a. z částky 37 652 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení.
6. Soud v řízení rozhodl na základě listinný důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, kopií občanského a řidičského průkazu žalovaného, žádostí o spotřebitelský úvěr č. [hodnota],výpisy z účtu žalovaného od 19. 1. 2024 do 15. 6. 2024 (prověřování úvěruschopnosti), potvrzeními o provedené platbě (výplata úvěru), zesplatněním spotřebitelského úvěru a předžalobní výzvou, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
7. Dne 17. 6. 2024 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného postupně ve dnech 17.6.2024, 20.6.2024, 18.7.2024, 23.7.2024, 28.7.2024 celkem částku 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru (revolvingový úvěr) s úvěrovým limitem až do 20 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Podle původních tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil, žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr provedl jakoukoliv platbu, resp. platbu převyšující částku 13 378 Kč, o kterou vzala žalobkyně žalobu částečně zpět.
8. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru celkem částku 30 000 Kč, která byla žalovanému postupně převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele.
10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Její tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného jsou značně obecná a zároveň jsou v rozporu s předloženými výpisy, z nichž vyplývají značné a neidentifikovatelné výdaje, které nepokrývají příjmy. Soudu je přitom z jeho činnosti známo, že v době, kdy byl žalovanému poskytnut předmětný úvěr, již bylo soudem pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit dluhy v řádu stotisíců společnosti [právnická osoba]. ze smlouvy o konsolidaci a refinancování a dále z nesplacené kreditní karty, a dále dluh společnosti [právnická osoba]., tedy zcela nepochybně nebyl schopen poskytnutý úvěr splácet. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní dále neplyne, zda žalobkyně ověřovala běžné životní výdaje žalovaného a zejména výdaje na splácení stávajících závazků. Za tohoto stavu nelze mít za prokázané, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím finančním možnostem žalovaného ani že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, zejména na rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudek ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a rozsudek ze dne 20. 3. 2019 ve věci sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož tato povinnost byla zanedbána, je smlouva ze dne 17. 6. 2024 podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě, a to smluvního úroku a smluvní pokuty.
11. Soud dospěl současně k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná i pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Zejména je tomu tak pro extrémní disproporci ve vzájemném plnění smluvních stran. Úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) a RPSN 5521,73 % výrazně přesahují běžné náklady úvěrů a mají zjevně lichevní charakter. Na této nepřiměřenosti nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok jen za jeden měsíc. Plnění, k němuž se žalovaný zavázal, je v hrubém nepoměru k poskytnutému protiplnění, a takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Protože neplatné části smlouvy nelze podle § 576 o. z. oddělit od jejího zbytku, je neplatná jako celek.
12. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30 000 Kč bylo vráceno toliko 13 378 Kč (viz částečné zpětvzetí). Soud proto žalobkyni přiznal rozdíl mezi částkou 30 000 Kč a 13 378 Kč, tj. částku 16 622 Kč (výrok I.).
13. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze cca z 33 % (v částce 16 622 Kč), zatímco v rozsahu 67 % byla neúspěšná. Žalovaný, který byl ve věci úspěšnější, náhradu nákladů nepožadoval a ze spisu nevyplývá, že by mu jakékoliv náklady vznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.