19 C 71/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2025 se žalobce domáhá po žalované částky ve výši 62 478,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 570,89 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 59 125,87 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 788,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 478,33 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení na základě smlouvy o revolvingovém úvěru. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 24. 10. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7310277330 (dále jen „smlouva“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaná mimo jiné stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla dle smlouvy oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 64 568 Kč a na splacení úvěru uhradila částku 15 350 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 9. 10. 2024. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní výzvu žalobce. Dlužná částka ve výši 62 478,33 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 59 125,87 Kč, poplatků ve výši 796,46 Kč (4 x 39 Kč poplatek za vedení účtu), poplatků za pojištění ve výši 796,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Dále žalobce požaduje příslušenství, a to úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 8 570,89 Kč a dále úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 59 125,87 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 62 478,33 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení, ke dni 13. 1. 2025 v žalobě již kapitalizovaný.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.

3. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 6. 4. 2025, ve kterém odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, podle kterého v závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru muže buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nebytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů. Žalobce postupuje podle Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, v rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel. Žalobce provádí výpočet, jehož výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS) klienta i domácnosti. Žalobce provedl lustraci žalované v registrech. Žalobce provedl dva výpočty MLS a MLS klienta a MLS domácnosti, přičemž tyto porovnal a využil MLS, které je nižší. V rámci MLS klienta (žalované) vycházel z příjmu žalované ve výši 28 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti 7 520 Kč a splátek jiným společnostem 4 217 Kč a výše splátky schváleného úvěru 400 Kč, přičemž zbývající MLS žalované stanovil na 15 763 Kč. V rámci MLS domácnosti žalobce vycházel z příjmu žalované 28 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, měsíčních výdajů na úvěry z žádosti 800 Kč, normativních nákladů na bydlení 7 403 Kč, životního minima členů domácnosti 14 610 Kč a výše splátky schváleného úvěru 400 Kč, přičemž zbývající MLS domácnosti stanovil na 50 848 Kč. Dále žalobce uvedl, že ze zprávy NRKI ohledně žalované vyplývá, že úspěšně uhradila celkem 5 splátkových závazků, proto nebylo pochyb o polně dostatečné úvěruschopnosti žalované.

4. K jednání dne 20. 5. 2025 se žalovaná nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou a doplněním žaloby doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 22. 4. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy metodikou žalobce ohledně posuzování úvěruschopnosti klienta, potvrzením oddělní rizik žalobce ze dne 13. 1. 2025 s úvěrovou zprávou, úvěrovou smlouvou ze dne 24. 10. 2023 (Šikovný účet – revolvingový úvěr č. 7310277330), úvěrovými podmínkami žalobce platnými od 1. 6. 2023, výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou žalobce žalované ke splacení celé půjčky ze dne 9. 10. 2024 včetně poštovního podacího archu a předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 24. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu.

6. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 24. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované bezúčelový revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového rámce 10 000 Kč s tím, že dle č. 3 smlouvy zvýšení úvěrového rámce může žalobce nabídnout žalované kdykoli během trvání smlouvy o úvěru poštou i e-mailem a pro zvýšení úvěrového rámce stačí, aby žalovaná kdykoli po uplynutí 2 měsíců od obdržení nabídky provedla čerpání, které překročí původní výši úvěrového rámce. Dle žalobce činil konečný úvěrový rámec 60 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná čerpala na úvěr (mimo jiné) dne 28. 11. 2023 částku 20 000 Kč a dne 6. 12. 2023 částku 29 000 Kč, tj. částky překračující původně sjednaný úvěrový rámec. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem OP. Splatnost úvěru byla ve smlouvě sjednána v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. V části smlouvy přehled služeb, poplatků a odměn byly sjednány poplatky, mimo jiné za vedení účtu ve výši 39 Kč měsíčně. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splátek, přičemž měsíční úhrada za pojištění byla sjednána na 8,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady pojištění. V části smlouvy důsledky nesplácení úvěru bylo sjednáno hrazení účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované způsobem popsaným ve vyjádření ze dne 6. 4. 2025. Podle potvrzení oddělení řízení rizik žalobce vycházel z toho, že zdroj příjmu klienta (žalované) je zaměstnanecký poměr a výše příjmu je 28 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 50 000 Kč (aniž by byl uveden počet členů domácnosti), stav klienta vdaná, počet dětí 2, druh bydlení vlastní byt/dům a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 4 800 Kč. Žádné doklady k výši příjmů žalované a ostatních členů domácnosti a k výši jejich běžných životních nákladů nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich předložení soudem vyzván. Podle žalobce žalovaná načerpala na základě úvěrové smlouvy celkem částku 64 568 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 15 350 Kč, což odpovídá výpisu čerpání, splátek a úhrad. Přípisem ze dne 9. 10. 2024 vyzval žalobce žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné smlouvy. Naposledy vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2024, která byla žalovaná odeslána dne 1. 11. 2024, jak vyplývá z poštovního podacího archu. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že na úvěr uhradila více, než tvrdí žalobce.

7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené 24. 10. 2023 částku v celkové výši 64 568 Kč a na tuto poskytnutou částku žalovaná uhradila 15 350 Kč. S ohledem na označení žalované ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než potvrzení oddělní rizik žalobce s úvěrovou zprávou, a to ani za situace, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Dle předložených dokladů žalobce vyšel co do příjmů žalované a členů domácnosti pouze z údajů od žalované, které nebyly žádným způsobem doloženy a ověřovány. U členů domácnosti nebyl ani zjišťován jejich počet a vztah k žalované. Při výpočtu MLS klienta a domácnosti pak žalobce vycházel z těchto neověřených příjmů. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje žalované, popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti.

9. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalované. Takovýto závěr rozhodně není v rozporu se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, na který odkazuje žalobce a který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobce konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval příjmy a konkrétní výdaje ani samotné žalované, natož osob žijících s ní ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.

10. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 24. 10. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Protože žalobce poskytl žalované částku 64 568 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat.

11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 64 568 Kč bylo vráceno pouze 15 350 Kč, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že by zaplatila více, než tvrdí a prokazuje žalobce. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 49 218 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku načerpala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 5 měsíců od právní moci rozsudku.

12. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 13 260,33 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 570,89 Kč, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 59 125,87 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 788,28 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 478,33 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 49 218 Kč (78,8 % ze žalované částky bez příslušenství), neúspěšný byl co do částky 13 260,33 Kč (21,20 % ze žalované částky bez příslušenství). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 57,60 % (78,80 - 21,20 %). Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 500 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta soud postupoval podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhl.“). Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 3 620 Kč. Paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby činí dle § 14 odst. 3 vyhl. 450 Kč. Tyto částky přísluší za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast u jednán soudu) a představují celkem 16 280 Kč. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v žalobě. Dále náleží žalobci na náhradě nákladů řízení náhrada za ztrátu času na cestě k jednání za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. ve výši 600 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné z Pardubic do Trutnova a zpět, celkem ujeto 150 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 4,4 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč/l a sazbě základních náhrad 5,80 Kč/km ve výši 1 099 Kč. Na nákladech zastoupení by tak žalobci při plném úspěchu ve věci náleželo 17 979 Kč. Soud žalobci přiznal 57,60 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 1 440 Kč a na nákladech zastoupení 10 355,90 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 2 174,74 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 13 970,64 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na nečinnost žalované, která neuvedla důvody pro lhůtu delší, stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.