19 C 78/2025

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 18. 2. 2025 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 30 573,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 573,44 Kč za dobu od 21. 11. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [Anonymizováno], [Anonymizováno]), sídlem [Anonymizováno] [jméno FO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 19. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 30 573,44 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 11. 2024. Žalovaný úvěr nesplatil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovaný čerpal úvěr celkem 30 573,44 Kč se splatností 20. 11. 2024. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dne 25. 4. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce již v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank, p.l.c.), uzavřela se žalovaným dne 19. 7. 2024 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 20 000 Kč. Byl sjednán úrok 0,4026 % denně. Úvěr měl být čerpán na základě žádostí žalovaného prostřednictvím webové stránky věřitele. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru nebo ve výši 1.000 Kč, podle toho, která z uvedených částek je vyšší. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv částky se žalovaný zavázal zaplatit náklady vzniklé věřiteli ve výši 250 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Rámcovou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobci. K výši čerpaných a splacených částek byl předložen přehled a faktura VS [var. symbol] splatná dne 20. 11. 2024, z nich vyplývá, že žalovanému byla za dobu od 19. 7. 2024 do 18. 11. 2024 poskytnuta právním předchůdcem žalobce částka v celkové výši 20 000 Kč (konkrétně dne 19. 7. 2024 částka 20 000 Kč) a žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho. Žalobcem uplatněná částka 30 573,44 Kč zahrnovala i náhradu účelně vynaložených nákladů a úroky za dobu čerpání. Měla být splacena do 20. 11. 2024. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o revolvingovém úvěru s obchodními podmínkami a standardním informacemi o spotřebitelském úvěru, z transakční historie (splácení úvěru), faktury VS [var. symbol], ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, z dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2024 s dokladem o odeslání.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky.Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalovaného například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Žalovanému byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta částka v celkové výši 20 000 Kč, na kterou neuhradil ničeho. Žalobce má tedy nárok na zaplacení částky 20 000 Kč. Tuto částku proto soud žalobci přiznal (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, jaké jsou jeho aktuální možnosti. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb. Žalovaný se v prodlení dosud neocitl. V prodlení se ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě. V této části proto soud žalobu taktéž zamítl (výrok II).Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení pouze částečně úspěšný. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (30 573,44 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (20 000 Kč), lze dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 65 %, neúspěšný v rozsahu 35 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 30 % oprávněně účtovaných nákladů řízení.Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 1 224 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka) dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za jeden úkon po 700 Kč (podání žaloby) dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a paušální částku jako náhradu výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 2 000 Kč. Soud žalobci přiznal 30 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 367 Kč a na nákladech zastoupení 600 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 126 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 093 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.