27 C 35/2026

Odůvodnění

1. Žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 26.2.2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 723,77 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje částku 5 000 Kč, tj. nesplacenou jistinu z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, poplatek za tranše úvěru ve výši 99,50 Kč, poplatek Přesto v částce 165 Kč a smluvní úrok ve výši 6 375,20 Kč (1,07% denně). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 8.4.2025 (již první z dohodnutých splátek). Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15018977 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9-3.2025 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr jiný než na bydlení až do výše 20 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 8.4.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 31.8.2026. Dle čl. I odst. 3 smlouvy byl součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení, dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před jejím podpisem seznámen. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to tak, že od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni v listině „uveruschopnost“ či „creditworthiness“. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“), když nahlédla do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu). Žalobkyně došla k závěru, že tento příjem umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému.

2. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně neměl za prokázaný, navrhla tato, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.

3. Soud při rozhodování ve věci následně postupoval dle ustanovení § 115a o.s.ř. Žalobkyně již v návrhu souhlasila s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání a žalovaný na výzvu soudu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, nereagoval, ačkoliv mu výzva spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu byla dne 11.5.2026 doručena do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., jeho souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 3.6.2026.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů, a to smlouvy o úvěru, předpisu denních splátek za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne 9.3.2025 Smlouva o revolvingovém úvěru č. 15018977, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému kreditní rámec pro čerpání 20 500 Kč, a to do 31.8.2026 s denní úrokovou sazbou 1,07% a splatností první denní splátky (30. den ode dne poskytnutí úvěru), tj. 8.4.2025. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla sjednána 1,99 % z čerpané částky. Platby denních splátek ve výši 58,59 Kč měly být hrazeny pod variabilním symbolem, tj. číslem smlouvy.

5. Z ověření bankovní identitou, výpisu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistila, že dlužník žije sám, na jiné půjčky měsíčně splácí 9 000 Kč, za bydlení vynakládá měsíčně 10 000 Kč, další nezbytné měsíčně výdaje má 4 000 Kč, dosahuje měsíčního příjmu 35 000 Kč, tedy mu zbývá disponibilních 6 593 Kč pro splátky úvěru., dále měla za to, že žalovaná dosahuje příjmu 30 618 Kč netto, prostřednictvím bankovního výpisu.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky přípisem ze dne 2.11.2025.

7. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet žalovaného byla poukázána částka 5 000 Kč dne 9.3.2025. Dále zjistil, že na účet nebyla poukazována mzda, jen v období před poskytnutím úvěru, v listopadu 2024 je více drobných příjmů. Jiné skutečnosti z výpisů nezjistil.

8. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.

9. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 27.8.2024 částku 1 261,61 Kč, dne 12.9.2024 částku 1 704,09 Kč a dne 8.10.2024 částku 2 042,69 Kč, celkem tedy 5 008,39 Kč.

10. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Předloženou smlouvou o revolvingovém úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem. Dle soudu nebylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když nebyly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích doložením konkrétních příchozích a odchozích plateb pravidelných tak, aby si mohl věřitel před poskytnutím úvěru učinit závěr o pravidelnosti a stálosti příjmů a rovněž výdajů. Současně nebyl tedy ověřen příjem 35 000 Kč měsíčně, z něhož při hodnocení úvěruschopnosti věřitel vycházel při komparaci s dlužníkem uváděnými výdaji. Při posuzování úvěruschopnosti je nutno porovnat příjmy a výdaje, a nikoliv pouze mechanicky vycházet z příjmů žadatele o úvěr. Nadto nebyly předloženy jakékoliv údaje získané lustrací v rejstřících, na které žalobkyně odkazovala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná.

16. Současně je třeba konstatovat, že hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutých na základě téhož smluvního ujednání právní předchůdkyní žalobkyně. Tato zjevná disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který je způsobilý založit rovněž neplatnost smlouvy podle ust. § 580, § 588 občanského zákoníku. Sjednaný úrok představuje 389% ročně.

17. Dle přehledu žalovaný neuhradil na čerpaný úvěr ničeho. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobkyně nemůže platně domáhat. Takto soud výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku a ve smlouvě sjednaných poplatků, neboť ani tyto tedy nebyly sjednány platně a rovněž ohledně předčasně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se doposud neocitl v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. S ohledem na dobu, kdy žalovaný částku jistiny převzal a s přihlédnutím k výši bezdůvodného obohacení soud považoval za přiměřenou lhůtu obecnou pariční lhůtu.

18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu bylo zaplacení částky 11 723,77 Kč, žalobkyně byla v řízení z větší části tedy neúspěšná, nicméně poměr je u obou účastníků obdobný, blížící se 50%, takto tedy žádnému z účastníků nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno (ostatně žalovaný byl nečinný a ani žádné neuplatnil).