29 C 1/2025

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17 141 Kč a příslušenství. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) jako poskytovatel úvěru uzavřela se žalovanou smlouvu spotřebitelském úvěru č. 238309009. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit jí úroky a poplatky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit částku ve výši 6 056 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 556 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Dále se zavázala uhradit pojištění ve výši 1 935 Kč. Celková částka ve výši 22 991 Kč měla být uhrazena v měsíčních splátkách po 1 533 Kč., přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 1 529 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná za období od 18. 2. 2022 do 13. 7. 2023 uhradila celkem 5 850 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou částku ve výši 17 141 Kč se stávající se z dlužné jistiny ve výši 11 690,87 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 450,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 734,99 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v výši 1 610,93 Kč, 24,36 % úrok ročně z dlužné jistiny ve výši 11 690,87 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 690,87 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 6. 3. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 29. 4. 2025.Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původní věřitelky na žalobkyni, které bylo žalované i oznámeno. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku 5 850 Kč. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024.Z žádosti o úvěr ze dne 18. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala majetkové poměry žalované potvrzením od zaměstnavatele a mzdovým listem. Zjistila, že mzda žalovaného činí 19 384 Kč, externí splátky ve výši 4 000 Kč, odhadované výdaje ve výši 5 000 Kč, další příjmy domácnosti 15 000 Kč. Má odškrtnuté 2 výpisy z bank. účtu 12/21 a 01/22.Ze smlouvy o úvěru č. 238309009 a přiložených smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela dne 18. 2. 2022 se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout částku 15 000 Kč do 3 pracovních dnů bezhotovostně na účet žalované, který byl ve smlouvě uveden. Dále se žalovaná zavázala uhradit poplatky v celkové výši 6 056 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 935 Kč. Žalovaná se zavázal uhradit celkovou částkou ve výši 22 991 Kč v 15 splátkách po 1 533 Kč (poslední splátka ve výši 1 529 Kč). V případě prodlení dlužníka se splácením byla sjednána povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v projednávaném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Jak vyplývá ze současné judikatury k „novému“ zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., nebude každé dílčí pochybení v procesu posuzování úvěruschopnosti způsobovat neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, 33 Cdo 1819/2023). Avšak i posledně citované rozhodnutí 33 Cdo 1819/2023 předpokládá náležité zjištění příjmů úvěrovaného, což je nezbytnou a výchozí podmínkou pro řádné posouzení, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet (viz bod 33. odůvodnění citovaného rozhodnutí). Nutno dodat, že ani poskytovací skóringové modely používané bankovními společnostmi (jejichž relevanci a význam pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet soud nikterak nezpochybňuje) se bez věrohodného zjištění příjmů úvěrovaného neobejdou.Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, tj. ve smyslu výše uvedeného alespoň doklady prokazující výši příjmu žalované však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. Byla předložena pouze zákaznická karta zákazníka, kde byl uveden příjem ve výši 19 384 Kč, uvedeny další příjmy domácnosti a vyplněny výdaje a zaškrtnuto 2 výpisy z bank. účtu 12/21, 01/22. Z daného však nelze dovodit, co bylo či nebylo obsahem daných výpisů z účtu. Jiné listiny, jako výplatní pásky, pracovní smlouva či potvrzení o příjmu ani předkládány nebyly. Za těchto okolností, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnosti žalované, je nutno uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla náležitě posouzena. Protože žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru dle § 9 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši rovnající se částce poskytnutého úvěru, tj. 15 000 Kč od zaplacené částky, tj. 5 850 Kč, které byla žalovaná povinna ve výši 9 150 Kč vydat. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smluv o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí. Z uvedených důvodů soud žalobě tak vyhověl pouze částečně.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci 53 % úspěch a žalovaná 47 % úspěch. Soud tak vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo s ohledem nepatrný rozdíl v úspěchu ve věci.