Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 3 510 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 310 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 3 834 Kč na smluvní pokutě, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 20. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 14 310 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 28. 7. 2024 a na základě žádosti o navýšení ze dne 30. 7. 2024. Dále žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částku ve výši 3 834 Kč z titulu smluvní pokuty.
2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 22. 12. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 16. 3. 2026.
3. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. K výzvě soudu o doložení listin, které byly předloženy k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. S tím, že v případě, že smlouva bude shledána soudem neplatná, žádají alternativně o vrácení bezdůvodného obohacení, uhradit úroky v prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 813 Kč vrátit nejpozději do 29. 8. 2024.
5. Ze dvou Dodatků ke smlouvě o úvěru č. 0401164983 ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala navýšit zápůjčku o 3 800 Kč, kdy celková výše zápůjčky bude činit 6 300 Kč, poplatek 2 048 Kč. A dále navýšit zápůjčku o 4 500 Kč, kdy celková výše zápůjčky bude činit 10 800 Kč, poplatek 3 511 Kč.
6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 31. 7. 2024 zaslala žalovanému na účet částku ve výši 4 500 Kč, dne 30. 7. 2024 částku ve výši 2 500 Kč a dne 30. 7. 2024 částku ve výši 3 800 Kč.
7. Žalovaný byl upomínkou ze dne 5. 9. 2024 vyzván k zaplacení částky ve výši 15 212 Kč. Upomínkou ze dne 12. 9. 2024 k zaplacení částky ve výši 16 002 Kč, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 19. 9. 2024 k zaplacení částky 16 717 Kč a upomínkou ze dne 28. 9. 2024 k zaplacení částky ve výši 17 442 Kč.
8. Žalovanému byla v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslána dne 22. 5. 2025 předžalobní výzva k plnění, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno.
9. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného nepředložila žádné listiny, ani kartu žalovaného, na kterou odkazovala ve svém návrhu. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného.
10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.
11. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) ze dne 28. 7. 2024 ve znění jejích dodatků ze dne 30. 7. 2024 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně k danému nepředložila žádné listiny. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky.
19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
20. Protože žalobkyně poskytnula žalovanému částku 10 800 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh nebylo ničeho plněno a tento nadále dluží žalobkyni částku 10 800 Kč, když procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 800 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.
21. Žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v projednávaném znění (dále jen „o.s.ř.“).
22. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně má ve věci úspěch jen v nepatrné části, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.