Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 998 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 13 779 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 14 197,56 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 488,57 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 82 355 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 777 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, ve výši 21 001,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 12. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 85 777 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. SSU23/100879, uzavřené mezi žalobkyní, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 3. 3. 2023 (dále jen „Smlouva“). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 79 998 Kč na nákup zboží u prodejce. Žalovaný se zavázal svůj úvěr uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 927 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla určena na den 28. 2. 2030. Žalovaný se celkem zavázal uhradit částku 161 868 Kč. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Před uzavřením Smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku, které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, úvěr tak byl zesplatněn ke dni 16. 10. 2023. Žalovaný uhradil na úvěr částku 8 000 Kč. Dlužná jistina ve výši 85 777 Kč se skládá z dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 5 489 Kč, úrokového vyrovnání, resp. obchodního úroku od data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy ve výši 892 Kč, nesplacené jistiny, ve výši 76 866 Kč, smluvních sankcí účtovaných v případě prodlení ve výši 1 500 Kč a nákladů vymáhání žalobkyně ve výši 1 030 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 14 197,56 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 12 488,57 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 82 355 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 777 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení.
2. Žalovanému byla v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslána dopisem ze dne 26. 4. 2024 předžalobní výzva k plnění, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno.
3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 28. 4. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 16. 6. 2025.
4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 3. 2023 soud zjistil, že druh spotřebitelského úvěru byl účelový úvěr na nákup zboží/služeb, [jméno FO], celková výše spotřebitelského úvěru ve výši 79 998 Kč, konečná splatnost 28. 2. 2030, hrazení v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 927 Kč, celková částky na zaplacení 161 868 Kč, výpůjční úroková sazba ve výši 23,20 %, roční procentní sazba nákladů (RPSN) 25,8 %.
6. Z úvěrové smlouvy č. SSU23/100879, vázaný spotřebitelský úvěr ze dne 3. 3. 2023 soud zjistil, že celková výše úvěru činila 79 998 Kč, druh úvěru byl účelový – zaplacení ceny zboží, dále byla sjednána roční úroková sazba 23,20 %, RPSN 25,8 %, celková částka splatná spotřebitelem byla stanovena ve výši 161 868 Kč, konečná splatnost ke dni 28. 2. 2030, měsíční splátka ve výši 1 927 Kč, splatnost první splátky dne 28. 3. 2023, počet splátek 84. Měsíční splátky měly být hrazeny na účet žalobkyně.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dluh je v celkové výši 112 463 Kč, z toho obchodní úrok ve výši 14 197,56 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 488,57 Kč, nesplacená jistina ve výši 76 866 Kč, úrokové dorovnání ve výši 892 K4, dlužné splátky ve výši 5 489 Kč, dluhy ostatní (pokuty, poplatky) ve výši 1 500 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč. Ze saldokonta soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 8 000 Kč.
8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 16. 10. 2023 soud zjistil, že celkovou dlužnou částku ve výši 85 647 Kč (nesplacená jistina ve výši 76 866 Kč, úrokové vyrovnání 892 Kč, dlužné částky 5 489 Kč, smluvní pokuty 1500 Kč, účelně vynaložené náklady 900 Kč) měl zaplatit žalovaný do 14 dnů od sepsání výzvy na účet žalobkyně.
9. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.
10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.
11. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 3. 2023 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně pouze v samotném návrhu uvedla, že úvěruschopnost byla zkoumána prostřednictvím odborných pracovníků, kteří zjišťovali kreditní skóre žadatele. K tomu sice uvedla daný postupu, avšak neuvedla žádné konkrétní skutečnosti týkající se přímo žalovaného a nedoložila žádné listiny ani výstup z posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a to ani na výzvu soudu. Žalobkyně tak soudu nedoložila, zda byla vůbec úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Soud tak seznal, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného.
19. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Tím spíše věřitel shora uvedenému požadavku nedostojí za situace, kdy neposuzuje úvěruschopnost dlužníka vůbec. Nelze mít tedy za to, že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
20. Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 3. 3. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
21. Protože žalobkyně poskytnula žalovanému částku 79 998 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovaným poskytnuto pouze částečné plnění a tento nadále dluží žalobkyni částku 71 998 Kč, když procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 71 998 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.
22. Žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena na 3 měsíce od právní moci rozhodnutí.
23. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci z větší části, neúspěch měla jen v nepatrné části. Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu. Náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 432 Kč a dále z odměny za zastupování dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění do 31. 12. 2024, konkrétně z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 4 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání návrhu), podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem ve výši 900 Kč, celkem ve výši 14 520 a DPH ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů v celkové výši 3 049,20 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 21 001,20 Kč, splatnou k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.