Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 12 013,21 Kč, co do částky 485,47 Kč co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 810,94 Kč od 15. 9. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 25. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 23 098,68 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru k účtu č. 25302504, uzavřené mezi žalobkyní, jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným dne 15. 5. 2025. Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky platné ke dni uzavření Smlouvy. Smlouva byla mezi stranami uzavřena za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 6. 2025. Úvěr byl žalované vyplacen bezhotovostně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a následně dne 15. 9. 2025 do prodlení úhradou celého úvěru. žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 600 Kč, poplatek ve výši 210,94 Kč, smluvního úroku ve výši 11 802,27 Kč. Žalovaná se zavázala dle smlouvy zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny.
2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 4. 5. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 15. 6. 2026.
3. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. 25302504 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout úvěru až do výše 10 600 Kč jako spotřebitelský úvěru, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr splatit v denních splátkách dle všeobecných podmínek. Denní úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně. Datum první splátky byl 14. 6. 2025, datum splatnosti úvěru dne 6. 11. 2026 a celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Celková částka ke splacení klientem nebyla ve smlouvě uvedena.
4. Potvrzením o bankovní transakci soud zjistil, že žalované byla na účet zaslána částka ve výši 10 600 Kč.
5. Výzvou ze dne 14. 9. 2025 byla žalobkyně upozorněna na nehrazení závazku, jež je v prodlení 92 dní a dlužná částka činí 24 498,71 Kč.
6. Žalované byla v souladu s § 142a o. s. ř. zaslána dne 28. 1. 2026 předžalobní výzva k plnění, kdy ani poté nebylo ze strany žalované plněno.
7. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla v návrhu pouze obecný postupu posuzování úvěruschopnosti. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud zjistil, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 1 000 Kč, výdaje na bydlení 14 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 11 586 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 25 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 8 505 Kč, disponibilní příjem ve výši 3 000 Kč.
8. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 25 000 Kč. Dále předložila výpis z účtu žalované.
9. Z daného výpisu z účtu vyplývá, že dne 13. 5. 2025 žalovaná obdržela půjčku ve výši 10 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne 9. 5. 2025 nemocenské ve výši 14 364 Kč, dne 30. 4. 2025 je srážka ve výši 12,54 Kč za nepovolený debet, dne 24. 4. 2025 obdržela nemocenské ve výši 8 808 Kč, dne 22. 4. 2025 obdržela půjčku ve výši 65 000 Kč od Zonky, nájemné činí částku 14 000 Kč, dne 15. 4. 2025 poslala 3 953,75 Kč na splátky nespecifikovaného úvěru, v březnu 2025 poslala 3 928 Kč na splátky nespecifikovaného úvěru, v lednu 2025 poslala 7 908,71 Kč na splátky nespecifikovaného úvěru.
10. Jak vyplynulo z listinných důkazů přiložených k žalobě a doplnění žalobkyně úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně vyhodnocena. Sama žalobkyně tvrdí, že ověřený příjem žalovaného činil pouze 11 586 Kč, která odpovídá tomu, že žalované byly vypláceny nemocenské dávky. Tvrzený příjem žalované ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti ve výši 25 000 Kč žalobkyně zaměňuje v jejím doplněním, kdy v samotném výpisu je ověřená výše 11 586 Kč, nikoli 25 000 Kč. Navíc z daného výpisu vyplývá, že žalovaná hradí nájem ve výši 14 000 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 8 505 Kč poté neodpovídají skutečnosti. Kde dle shora uvedeného neměla žalovaná příjmy ve výši ani na úhradu nájemného, natož pak na hrazení půjčky. Z výpisu účtu navíc vyplývá, že žalovaná měla měsíční splátku na půjčky vyšší než 1 000 Kč, jak je uvedeno ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti.
11. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalované.
12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.
13. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
20. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 15. 5. 2025 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně zaměňuje tvrzený příjem žalované s ověřeným příjmem. Z výpisu předloženého žalobkyně zjevně nevyplývá žalovanou deklarovaná výše příjmu a příjem není dokladován ani jiným způsobem (např. výplatními páskami či potvrzením zaměstnavatele). Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky. Soud nad rámec uvádí, že v dané smlouvě o úvěru není uvedená celková částka, která je potřeba zaplatit.
21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
22. Protože žalobkyně poskytnula žalované částku 10 600 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh nebylo žalovanou poskytnuto žádné plnění, když procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnula jakékoliv plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 600 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.
23. Žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena i s ohledem výši závazku a na dobu, kdy žalovaná částku převzala, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
24. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly. Soud tak rozhod, že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.