29 C 75/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 143,97 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. shora. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 22. 6. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru reg. č. 013568624R, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto úvěr ke dni 24. 4. 2023 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 37 527,97 Kč a poplatků ve výši 1 616 Kč spolu se smluvním úrokem a úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně byla soudem před rozhodnutím ve věci samé vyzvána k doplnění tvrzení, zda a jak byla prověřována úvěruschopnost žalované a k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2081, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje.

3. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním, v němž doplnila tvrzení zejména v tom směru, že při poskytování úvěru vychází nejen z informací poskytnutých mu samotným spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupně díky postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Rovněž vychází z historických výpisu z účtu žalovaného. Všechny takto získané informace žalobkyně analyzuje a podrobuje porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko žádosti o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobkyně konkrétně získala o žalovaném informace z bankovního a nebankovního registru klientských informací. Následně žalobkyně přistoupila k vyhodnocení finanční situace žalovaného s ohledem na příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně posuzovala platební kapacitu žalovaného, jeho zadluženost a rizikovost. Na základě tohoto posouzení dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.

4. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do datové schránky dne 20. 12. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně udělali souhlas s rozhodnutím věci bez jednání již v žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 24. 3. 2025.

5. Soud vzal na základě předložených důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr, předsmluvních informací, výpisů z účtu žalovaného, upomínek a předžalobní výzvy) za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 013568624R. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, výpisu z účtu žalovaného a dalších informací získaných z registrů.

6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

7. Předloženou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným a žalobkyní. Soud předně dovodil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný si musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil a ani neprokázal, že žalobkyni zaplatil vyšší než jím zohledněnou částku. Z dlužné jistiny byl žalobkyni přiznán rovněž sjednaný úrok z úvěru a úrok z prodlení.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni na nákladech řízení přiznal 1 566 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 31. 12. 2024, konkrétně podle § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 500 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 3 744 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.