Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 399,88 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 19 177,77 Kč na jistině, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 033,90 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, a co do částky 451,87 Kč na smluvní pokutě se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 5. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 36 29,52 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi žalobkyní, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 4. 9. 2024, a to distančním způsobem. Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky, formulář Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele. Smlouva byla mezi stranami uzavřena za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím webového rozhraní na adrese www.[Anonymizováno].cz. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla splatná dne 4. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 12. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně proto vypověděla smlouvu. Žalovaný se tak dostal do prodlení celého úvěru dne 1. 2. 2025. Žalovaný má vůči žalobkyni dluh ve výši 35 577,65 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 399,88 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 313,64 Kč, smluvní úrok ve výši 18 543,75 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 320,38 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 17 033,90 Kč ve výši 12 % ročně a smluvní pokutu ve výši 451,87 Kč.[právnická osoba] procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zjištěním informací o domácnosti – počet členů, příjmy a výdaje a další. Dále provedla lustraci v registrech a databází. Posouzení úvěruschopnosti posoudila žalobkyně v souladu s příslušnými zákony a metodikou ČNB, kdy nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitel a dále vyházela z informací poskytnutých dlužníkem. Případně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 57 497 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu předložila výpis ze spořícího účtu žalovaného.3. Žalovanému byla v souladu s § 142a o. s. ř. zaslána dne 21. 5. 2025 předžalobní výzva k plnění, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno.4. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena prostřednictvím datové schránky dne 16. 7. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 29. 9. 2025.5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.6. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25122157 soud zjistil, že předmětem smlouvy byl poskytnut kreditní rámec až do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Splatnost byla stanovena první denní splátkou nastávající 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. A dále každá denní splátka splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Dále bylo sjednáno, že se stanoví výše doporučené měsíční úhrady. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s koncem doby splatnosti kreditního rámce 20. 12. 2025. Denní úroková sazba byla stanovena 0,983 %.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně soud zjistil, že celkový počet členů v domácnosti 2, oba s příjmem. Výše pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 000 Kč, výše pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 2000 Kč. Ověřený příjem ve výši 57 497 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedená spotřebitelem ve výši 33 000 Kč. Rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 255 Kč, disponibilní příjem ve výši 25 700 Kč.8. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovaný obdržel celkem 16 436 Kč. Ze sdělení žalobkyně činí dlužná jistina částku 16 399,88 Kč.9. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobce v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby.10. Jak vyplynulo z listinných důkazů zejména výpisu z účtu, žalovaný neměl příjem ve výši 57 497 Kč, jak tvrdila žalobkyně, ale blíží se k prohlášenému příjmu žalovaného ve výši 33 000 Kč. Žalobkyně posuzovala výši nákladů na bydlení žalovaného ve výši 1 000 Kč, avšak dle výpisu žalovaný platil nájem ve výši 7-9 tisíc korun. Žalobkyně tak posoudila minimální výdaje ve výši 7 255 Kč a disponibilní příjem ve výši 25 700 Kč, to však neodpovídá výpisům z předloženého účtu, kdy výdaje žalovaného jsou několikrát vyšší, než uvedla žalobkyně. Příjmy a výdaje jsou zhruba ve stejné výši. Rozhodně dle daného výpisu neměl žalovaný disponibilní příjem ve výši 25 700 Kč, jak uvedla žalobkyně.11. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného.12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.13. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Dle § 87 odst. 1, odst.
2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 9. 2024 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se spolehnula na prohlášení žalovaného a z předloženého výpisu posoudila situaci dlužníka, zejména o jeho příjmech a výdajích odlišně, než vyplývá z tohoto výpisu. Z výpisu předloženého žalobkyní zjevně nevyplývá deklarovaná výše příjmu ve výši 57 497 Kč (bez zohlednění půjčky) a příjem není dokladován ani jiným způsobem (např. výplatními páskami či potvrzením zaměstnavatele). Navíc žalobkyně nesprávně posoudila výdaje žalovaného, které jsou dle daného výpisu mnohem vyšší. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).22. Protože žalobkyně poskytnula žalovanému částku 16 436 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovaným poskytnuto pouze částečné plnění a tento nadále dluží žalobci částku 16 399,88 Kč (jistina), když procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 16 399,88 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.23. Soud pak zamítl žalobu i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty, poplatků a smluvního úroku, neboť uvedené nároky mají základ v neplatné smlouvě o úvěru, které se žalobkyně dovolávat nemůže.24. Žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena i s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal, na 2 měsíce od právní moci rozsudku.25. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný a žalobkyně neúspěšná. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalovanému v tomto řízení ani náklady nevznikly a žalobkyně nebyla převážně úspěšná.