Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 040 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 180 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 912,02 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 656,06 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 220 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] se sídlem [adresa] a žalovanou došlo dne 26. 11. 2015 k uzavření smlouvy nazvané smlouva o [Anonymizováno] č. [hodnota]. Poskytovatel peněžních prostředků posoudil před jejich poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet, provedl přitom zejména vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jejího jednání. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 5 180 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč, s úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, částku za administrativní činnost zápůjčky ve výši 1400 Kč a částku za hotovostní režim splátek ve výši 2 800 Kč (poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla žalovanou plněna dne 19. 2. 2016. Za dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 1 960 Kč, která byla započtena na celý vyčíslený smluvní úrok 980 Kč a ve zbylé části na poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovanou byla ze strany poskytovatele půjčky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, na předžalobní upomínku však nereagovala.
2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že [právnická osoba], IČ: [IČO] se sídlem [adresa] a žalovaná uzavřeli dne 26. 11. 2026 smlouvu č. 226944. Žalovaná na základě smlouvy obdržela v hotovosti částku 7 000 Kč, kterou se zavázala splácet spolu se sjednaným navýšením v týdenních splátkách. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním svých smluvních povinností, celkem vrátila pouze částku 1 960 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.
4. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval před poskytnutím peněžních prostředků úvěruschopnost žalované z dokladů vyžádaných od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty. V zákaznické kartě je uvedeno, že domácnost žalované má příjmy pouze z dávek vyplácených státem v celkové výši 13 000 Kč. Z výměry důchodu a příspěvků bylo zjištěno, že žalovaná pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši 6 300 Kč, příspěvky na bydlení 3 300 Kč a příspěvek na živobytí 3 400 Kč. Věřitel po odpočtu odhadovaných (nikoli dokládaných) výdajů žalované a jí vyživovaného dítěte ve věku 8 let konstatoval, že žalovaná disponuje použitelným příjmem 1 700 Kč a bude tedy schopna platit sjednané splátky poskytnuté zápůjčky. Soud je však názoru, že poskytovatel úvěru nesprávně posoudil majetkovou situaci žalované, kterou vyhodnotil jako příznivou a umožňující splácení, přestože žalovaná pobírala invalidní důchod a uspokojení jejích potřeb plně záviselo na výplatě příspěvků od státu. Soud proto dospěl k závěru, že věřitel nesplnil povinnost přezkoumat úvěruschopnost zájemkyně o úvěr, což mu v době vzniku smlouvy ukládal tehdy platný zákon o spotřebitelském úvěru5. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.6. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy ze dne 25. 11. 2015 částku 7 000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, ohledně které soud uzavřel, že je neplatná z důvodu chybného vyhodnocení úvěruschopnosti žalované (viz závěry v odstavci č. 4). Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku 7 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná vrátila víc, než částku 1 960 Kč. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 5 040 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 7 000 Kč a splacenou částkou 1 960 Kč. Skutečnost, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud v řízení nezískal žádné poznatky o aktuálním příjmu žalované a jejích celkových sociálních a majetkových poměrech. Stanovil proto lhůtu k vrácení částky 5 040 Kč v délce 3 dnů. Toto rozhodnutí o lhůtě splatnosti má konstitutivní účinky, před uplynutím stanovené lhůty je vyloučeno, aby se žalovaná dostala do prodlení. Soud proto žalobě zčásti vyhověl výrokem I. rozsudku.8. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta v části jistiny, kterou žalovaná předchůdci žalobkyně vrátila. Přiznány nebyly ani neoprávněně uplatněné poplatky a úroky sjednané v neplatné smlouvě, ani předčasně požadované úroky z prodlení.9. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Míra procesního úspěchu žalované v řízení byla o něco vyšší, než u žalobkyně, žalované však žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.