Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 9. 2. 2025 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 16 302,01 Kč se žaloba zamítá.
III. Žaloba se zamítá co do požadovaných úroků z úvěru a co do úroků z prodlení za delší dobu, ve vyšší sazbě a z vyšší částky, než jsou uvedeny ve výroku I.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 25. 2. 2025 a po částečném zastavení řízení, o němž zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. [č. účtu], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 25 502,01 Kč, a dále konkretizovaného úroku a úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], došlo dne 21. 4. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. 0440391, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 609 Kč, dále paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 21. 6. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 9. 2023 ve výši 600 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 10 644,77 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 528,64 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 040 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 417,17 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 851,43 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě (smluvní pokuta byla ke dni zahájení řízení vyčíslena na 6 000 Kč, po částečném zpětvzetí pak na 4 820,15 Kč). Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25. 10. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Žalovaná na předžalobní upomínku nereagovala.
2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba]. a žalovaná uzavřely dne 21. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 0440391. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalované z dokumentů, které si od žalované vyžádal. Z údajů v žádosti o úvěr a potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná je na dobu neurčitou zaměstnána v asijském bistru Bong, pravidelný příjem žalované za poslední 3 měsíce byl ověřen ve výši 19 356 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná prohlásila, že její celkové měsíční výdaje činí 9 860 Kč včetně srážek ze mzdy prováděných ve výši 1 500 Kč. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce důvodně uzavřel, že žalovaná je schopna hradit měsíční splátku ve výši 1 593 Kč, jako věřitel jí proto požadovaný úvěr poskytl.
4. Smlouva o úvěru č. 0440391 byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Celkem měla žalovaná za 14 měsíců trvání smlouvy na spotřebitelský úvěr zaplatit částku 22 302 Kč. Z toho pevně stanovená částka úroků činila podle smlouvy 609 Kč (cca 5 % z poskytnuté jistiny 12 000 Kč), úhrada – úplata za poskytnutí úvěru 5 880 Kč (49 % z poskytnuté jistiny), náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 653 Kč (13,8 % z poskytnuté jistiny) a poplatek za inkaso plateb v bydlišti žalované 2 160 Kč (18 % z poskytnuté jistiny). Zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku nemělo podle smlouvy vliv na umoření jistiny úvěru. Jednotlivé splátky měly být na uhrazení celkové dlužné částky použity dle předpisu splátek uvedeného v příloze č. 1, v případě rozporu mezi smlouvou a předpisem splátek dle přílohy č. 1 se splátky řídí předpisem splátek. Jako příloha č. 1 byl ke smlouvě doložen předpis splátek, který obsahoval celkem 11 typů různých úvěrů s odlišnou délkou splácení a výši poskytnuté jistiny (úvěr ve výši 10 000 Kč na 14, 17 a 20 měsíců, úvěr ve výši 55 000 na 17 a 20 měsíců, úvěr ve výši 60 000 Kč na 17 a 20 měsíců, úvěr ve výši 65 000 Kč na 17 a 20 měsíců, úvěr ve výši 70 000 Kč na 17 a 20 měsíců). Ani jedna z variant předpisů splátek uvedených v příloze 1 smlouvy neodpovídala úvěru s poskytnutou jistinou 12 000 Kč a délkou splácení 14 měsíců, který čerpala žalovaná. Předpis splátek měl být nedílnou součástí smlouvy, ve smlouvě je na předpis splátek odkazováno, splácení se mělo obsahem předpisu řídit. Doložená smlouva s nekorespondující přílohou je z popsaného důvodu vnitřně rozporná natolik, že je nutno dovodit její neplatnost.
5. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že dne 21. 4. 2023 v místě svého bydliště od věřitele převzala v hotovosti peněžení prostředky 12 000 Kč. Výše splátek zaplacených žalovanou byla doložena transakčním výpisem, z něhož vyplývá, že žalovaná věřiteli zaplatila dne 22. 4. 2023 částku 1 600 Kč, dne 25. 7. 2023 částku 600 Kč a dne 11. 9. 2023 částku 600 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by vrátila více, než žalobcem zohledněnou částku 2 800Kč.
6. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 14. 10. 2024. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna v rámci oznámení ze dne 11. 11. 2024. V něm je specifikována výše pohledávky na 28 045,49 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 24. 1. 2025 žalobce požadoval částku 28 233,98 Kč s tím, že nejpozději ji má žalovaná zaplatit do 8. 2. 2025. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění.
7. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobce jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalované, když byly v dostatečné míře zjišťovány údaje o jejích příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
12. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se nad rámec svých závěrů o neplatnosti smlouvy uvedených ve 4. odstavci zabýval rovněž otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Podle názoru soudu je třeba za takové ujednání považovat ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru 5 880 Kč a o nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč, které v souhrnu představují téměř 63 % poskytnutých prostředků. Soud samozřejmě nezpochybňuje právo věřitele na pokrytí nákladů spojených s poskytnutím úvěru. Výše požadovaných nákladů však nesmí překročit přiměřenou míru, přičemž soud v projednávaném případě shledal, že ujednané náklady již nelze považovat za akceptovatelné. Nárok věřitele na náklady vznikající podle smlouvy již jejím uzavřením považuje soud (alespoň zčásti) za ujednání o skrytých úrocích, které je zneužívající a nelze k němu přihlížet. Zmíněné nepřiměřené ujednání podle soudu působí neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, neboť není oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy.
13. Bylo-li právním předchůdcem žalobce plněno na základě neplatné smlouvy, pak se žalobce může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované na úkor právního předchůdce žalobce vzniklo. Žalované bylo celkem poskytnuto 12 000 Kč. Se zřetelem k částečnému plnění žalované, které dle žalobce a jím předloženého přehledu plateb činilo 2 800 Kč, soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 9 200 Kč. Co do částky 16 302,01 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 25 502,01 Kč a přisouzenou částkou 9 200 Kč) byla žaloba zamítnuta. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025, a to ve lhůtě do 8. 2. 2025. Soud tudíž dovodil, že splatnost nastala dne 8. 2. 2025 a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od 9. 2. 2025. V prvním pololetí 2025 činila sazba úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 % ročně. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (ve smlouvě sjednané poplatky, úrok z úvěru, smluvní pokuta) byla žaloba zamítnuta. Zamítavě soud rozhodl rovněž o zákonném úroku z prodlení, pokud byl uplatněn za delší dobu, z vyšší částky a ve vyšší sazbě, než byl žalobci jako důvodný přiznán výrokem I. rozsudku.
15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější nežli žalobce, žádné náklady řízení jí však nevznikly. Soud proto o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku IV.