Výrok
I. Žalovaný je povinen s účinností od 1. 1. 2025 platit žalobkyni výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci, za který je výživného hrazeno.
II. Dluh na výživném za období od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025 ve výši 12 000 Kč se žalovanému povoluje splácet ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Trutnově č.j. [spisová značka] ze dne 17. 10. 2013.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2025 domáhala zvýšení výživného od 1. 1. 2025 nejméně na částku 3 500 Kč měsíčně s následným upřesněním, že od počátku roku 2025 navrhuje přiznání výživného v maximální možné výši přiměřené aktuálním poměrům účastníků. K odůvodnění uplatněného nároku žalobkyně uvedla, že poslední rozhodnutí soudu o výživném je z roku 2013, otec jí po celou dobu hradí pouze soudem stanovené výživné 2 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že třetím rokem studuje finančně náročnou střední školu. Poukázala na stále se navyšující náklady na své osobní potřeby i studium, které v převážné míře musí hradit matka žalobkyně.
2. Žalovaný přes upozornění soudu, že výživné pro žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně je nízké a neodpovídá potřebám zletilé žalobkyně, se zvýšením výživného zásadně nesouhlasil.
3. Rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 17. 10. 2013 byla schválena dohoda rodičů o zvýšení výživného pro tehdy nezletilou dceru [Anonymizováno] (nyní žalobkyni) na částku 2 000 Kč měsíčně. V době rozhodování o výživném nastupovala nezletilá [Anonymizováno] do první třídy základní školy. Její matka byla vdaná, měla dvě vyživovací povinnosti, pobírala podporu v nezaměstnanosti cca 5 000 Kč. Otec dosahoval průměrného výdělku ve výši 15 916 Kč a měl dvě vyživovací povinnosti.
4. Aktuální výdělkové poměry rodičů žalobkyně vzal soud za prokázané potvrzeními, které vydali jejich zaměstnavatelé. Ze mzdového listu žalovaného vystaveného dne 31. 3. 2025 Správou železnic, státní organizací soud zjistil, že žalovaný za 12 měsíců roku 2024 dosáhl čisté mzdy v celkové výši 457 406 Kč, jeho průměrná měsíční mzda v loňském roce tak činila 38 117 Kč. V období červen až prosinec 2024 byla průměrná mzda žalovaného vyšší (46 348 Kč čistého měsíčně), neboť žalovaný ve 2. pololetí r. 2024 nečerpal nemocenské dávky. V období od března 2024 do června 2024 prováděl zaměstnavatel žalovaného srážky z jeho mzdy z důvodu exekuce, po celý rok pak žalovanému ze mzdy strhával výživné pro žalobkyni ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že matka žalobkyně [jméno FO] dosáhla za období září 2024 – únor 2025 tj. za posledních 6 měsíců průměrného čistého měsíčního příjmu 17 437 Kč.
5. Výpovědí žalobkyně a potvrzením o studiu vzal soud za prokázané, že žalobkyně je žákyní Střední průmyslové školy a Střední odborné školy ve [Anonymizováno] [adresa], ve školním roce 2024/2025 navštěvuje třetí ročník oboru cestovní ruch. Výdaje žalobkyně spojené se studiem činí cca 2 500 Kč měsíčně (ubytování na internátu stojí 1 200 Kč, strava přes 800 Kč, jízdné z bydliště žalobkyně do místa školy cca 60 Kč za jednu cestu, žalobkyně dojíždí domů na víkendy). Matka žalobkyně má další vyživovací povinnost k mladšímu bratrovi žalobkyně ve věku 16 let, který studuje v oboru elektrikář v Trutnově.
6. Výpovědí žalovaného vzal soud za prokázané, že kromě žalobkyně má další vyživovací povinnost k devítiletému synovi, který navštěvuje 2. třídu základní školy. Partnerka žalovaného, s níž má žalovaný syna a žije s ní ve společné domácnosti, je v invalidním důchodu a její příjem dosahuje částky 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný proto plně hradí výdaje rodiny na bydlení ve výši cca 12 000 Kč měsíčně. Žalovaný v současnosti nesplácí žádné exekuce.
7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle níže uvedených právních ustanovení o výživném v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen o. z.):
8. Dle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit9. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělkové činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.10. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.11. Dle § 923 odst. o. z., změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.12. Soud předně uvádí, že formulace požadavku žalobkyně na změnu výživného (kdy žalobkyně navrhla s účinností od 1. 1. 2025 navýšení výživného na maximální částku odpovídající aktuálním poměrům účastníků), je určitá a srozumitelná, uplatněný nárok žalobkyně tak bylo možno projednat. Vzhledem ke skutečnosti, že k poslední úpravě výživného soudem došlo před více než 11 lety, došlo objektivně k podstatné změně poměrů na straně obou účastníků. Žalobkyně dovršila 18 let věku, je žákyní střední školy, studuje mimo místo svého bydliště. Příjem žalovaného ze zaměstnání se více než dvojnásobně navýšil. Počet vyživovacích povinností rodičů žalobkyně se nezměnil, každý z nich má dvě vyživovací povinnosti. Soud při rozhodování o výživném vycházel z průměrného čistého výdělku žalovaného za celý rok 2024, který má za prokázaný ve výši 38 117 Kč měsíčně. Přihlédl k tomu, že žalovaný má kromě zletilé žalobkyně vyživovací povinnost k synovi, který navštěvuje I. stupeň základní školy. Účastníci se shodli na tom, že se dlouhodobě nestýkají, lišili se v pohledu na příčiny jejich vzájemného odcizení. Žalovaný při jednání soudu vyjádřil pochybnosti o svém otcovství k žalobkyni.13. Soud konstatuje, že důvody pro zvýšení výživného pro žalobkyni nepochybně existovaly již ke dni 1. 1. 2025. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyni přizná výživné ve výši 6 000 měsíčně, která odpovídá shora uvedeným zákonným kritériím. Přihlížel přitom k věku a potřebám žalobkyně, k výši příjmu žalovaného a počtu jeho vyživovacích povinností i k nulovému kontaktu mezi účastníky. Při svých úvahách soud zohlednil i nízký invalidní důchod matky nezletilého syna žalovaného. Stanovené výživné je proto přiměřeně nižší, než by odpovídalo 18 % z příjmu povinného uvedených v doporučující tabulce Ministerstva spravedlnosti. Z popsaných důvodů soud výrokem I. rozhodl o změně výše výživného.14. Výrokem II. soud rozhodoval o povinnosti žalovaného zaplatit dluh na výživném, který vznikl zvýšením od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025 (výživné za duben 2025 ke dni rozhodnutí soudu ještě nebylo splatné). Za měsíce leden, únor a březen 2025 činí dluh žalovaného na výživném 3 x 4 000 Kč, celkem 12 000 Kč. Soud umožnil dlužné výživné žalovanému zaplatit v přiměřených splátkách spolu s běžným výživným. Nebude-li žalovaný stanovené splátky řádně dodržovat, stane se dluh splatným celý.15. Výrokem III. soud rozhodl o změně posledního rozsudku o výživném.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, požadavek na náhradu nákladů řízení neuplatnila a podle obsahu spisu žalobkyni ani žádné náklady řízení nevznikly (výrok IV).