30 C 21/2026

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne 30. 1. 2026 domáhal určení, že je vlastníkem spoluvlastnických podílů na nemovitých věcech v katastrálním území [adresa], které jsou zapsané na listech vlastnictví č. [hodnota], 5394 a 5436, vedených u [právnická osoba] pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. Žalobce má na podání žaloby naléhavý právní zájem plynoucí ze skutečnosti, že evidovaný stav v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným stavem, když v katastru nemovití je jako vlastník nemovitostí zapsán žalovaný a nikoliv žalobce, tedy právní postavení žalobce je nejisté. Žalobce popsal, jakým způsobem došlo výmazu jeho spoluvlastnického práva k nemovitostem z katastru (žalobce uzavřel dne 18. 11. 2020 se společností [právnická osoba], kterou ovládal a nadále ovládá žalovaný, neboť v době uzavření smlouvy byl a dosud je jejím jediným společníkem a jednatelem, smlouvu o úvěru ve formě notářského zápisu se svolením přímé vykonatelnosti, který byl rovněž exekučním titulem dále uvedené exekuce. V době uzavření smlouvy o úvěru byl žalobce sice podnikatelem, ale to na základě nátlaku ze strany společnosti [právnická osoba]., který jej donutil zřídit živnostenské oprávnění za účelem toho, aby smlouva o úvěru, která byla uzavřena a následně smlouvou se společností [právnická osoba] konsolidována, mohla mít formu pro povinného nepříznivého podnikatelského úvěru namísto úvěru spotřebitelského. Smlouva je zastřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru a takto by na ni mělo být nahlíženo. Žalobce nepoužil zapůjčené finanční prostředky na podnikatelskou činnost, ani to neměl v úmyslu, neboť podnikatelskou činnost nikdy nevykonával. Prostředky byly použity na částečné uhrazení předchozí zastřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, částečně ve výši 30 000 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a v poslední řadě byly vyplacený povinnému do dispozice. Na základě exekučního titulu – notářského zápisu ze dne 18. 11. 2020 č.j. NZ [Anonymizováno] /[Anonymizováno], N 514/2020 byla nařízena exekuce na majetek žalobce a to na základě usnesení č.j. [spisová značka], které vydal Okresní soud v Trutnově, k jejímuž vedení byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. V rámci exekuce byl postižen podíl žalobce a došlo k jeho zpeněžení usnesením o příklepu soudního exekutora sp. zn. EX [Anonymizováno] /[Anonymizováno], ze dne 25. 5. 2023, na základě kterého nabyl vlastnické právo k podílu žalovaný).

2. Žalobce zdůraznil, že nařídí-li exekuční soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoli z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy není na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Z tohoto důvodu podal žalobce dne 30. 1. 2026 návrh na zastavení exekuce. Žalobce zmínil ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě úvěru ze dne 18. 11. 2020, kdy sjednanou denní sazbu smluvní pokuty označil s odkazem na konkrétní nálezy Ústavního soudu za nepřiměřeně vysokou a odporující dobrým mravům. Podle žalobce by soudy měly bez dalšího zkoumání dovodit neplatnost celé úvěrové smlouvy. Smlouva je neplatná rovněž z důvodu obcházení zákona, neboť byla sjednána jako podnikatelský úvěr, ale peněžní prostředky na podnikání nikdy použity nebyly, neboť podnikání fakticky provozováno nebylo, čehož si byl poskytovatel úvěru vědom. Pokud by smlouva byla poskytnuta jako úvěr spotřebitelský, musel by poskytovatel úvěru prověřit úvěruschopnost povinného, čemuž se patrně chtěl vyhnout. Společnost jednající prostřednictvím žalovaného uzavřela s žalobcem absolutně neplatnou smlouvu formou notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti, využila přitom neznalosti a nezkušenosti žalobce a obešla soudní přezkum takovéto smlouvy. Následně na to společnost pro neplnění povinností ujednaných ve smlouvě podala na žalobce exekuční návrh, kdy exekučním titulem byl notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, kdy se opět nikdo nezabýval platností smlouvy a byla ihned nařízena exekuce na majetek žalobce. V rámci exekuce nabyl podíl na nemovitostech žalovaný, kterému lze přičítat přinejmenším úmysl získat do vlastnictví majetek žalobce na základě spletitých protiprávních a nemorálních jednání. Žalovaný účelově vytvořil za žalobcem formálně existující, věcně neexistující pohledávku z neplatné smlouvy, na kterou si de facto sám vyplatil peněžní částku odpovídající nejvyššímu podání v dražbě a v rámci tohoto postupu se stal vlastníkem podílu. Žalovaný vůči žalobci navodil protiprávní stav, který následně zneužil a měl z něj prospěch, což je zcela v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Postupu žalovaného nemůže svědčit právní ochrana a tudíž žalovaný nemohl nabýt vlastnické právo k draženému podílu.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v žalobě popisovaný způsob nabytí vlastnického práva k polovině bytu č. [číslo popisné] [číslo jednotky] včetně podílů v domě čp. [číslo popisné], [číslo popisné] v kat. území [adresa] žalovaným v rámci exekučního řízení [spisová značka] je pravdivý. Žalovaný skutečně nabyl vlastnické právo příklepem z 25. 5. 2023 (usnesením o udělení příklepu), které je nabývacím titulem. Žalovaný jako podílový spoluvlastník aktuálně legálně usiluje o vypořádání spoluvlastnictví prodejem ve veřejné dražbě, a to na základě rozsudku OS [adresa] č.j. 14 C 297/2023-23 z 1. 7. 2024. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by žalobci svědčilo vlastnické právo k podílu žalovaného na předmětné bytové jednotce. Právní úvahy žalobce jsou zatíženy chybou, neboť touto žalobou odvozuje své domnělé vlastnické právo od předchozích právních skutečností, které jsou však v této věci nerozhodné. Žalovaný nabyl vlastnické právo originálně v rámci exekuční dražby formou příklepu. Originální nabytí vlastnického práva chrání nabyvatele mimořádnou právní silou tak, že není možné jeho právní postavení odvíjet od předchozích skutečností, resp. není možné zpochybňovat jeho právní postavení ze skutečností, které nastaly před dražbou, resp. příklepem. Žalobce se podanou žalobou v zásadě snaží obcházet fakt, že zmeškal všechny své předchozí právní kroky obrany v rámci exekuce, kterými mohl brojit proti udělení příklepu a zpětně se určovací žalobou snaží zvrátit udělení příklepu. V rámci tohoto nalézacího řízení není možné přezkoumávat kroky, které byly provedeny soudním exekutorem (tj. soudem) v rámci řízení exekučního. Po třech létech řízení není možné zpochybňovat originálně nabyté vlastnické právo třetí osobou - žalovaným. Tímto způsobem by bylo možné vlastně zpochybnit jakékoli vlastnické právo nabyté v dražbě (exekuční dražbě), čímž by se zcela popíral institut originálního nabytí vlastnického práva.

4. Žalovaný sdělil, že nehodlá vést polemiku s žalobcem na téma, jakým způsobem poskytla společnost [právnická osoba] žalobci úvěr. Žalovaný, jako třetí osoba, zde není od toho, aby obhajoval kroky mezi poskytovatelem úvěru a žalobcem jako příjemcem úvěru. Na věci nic nemění, že žalovaný je shodou náhod i jednatelem poskytovatele úvěru, po právní stránce jde o rozdílné osoby, jejich vzájemná vazba je v tomto řízení nerozhodná. Celá žaloba je postavena na přezkumu právního vztahu mezi žalobcem a poskytovatelem úvěru, postrádá proto jakoukoli relevantní právní argumentaci pro určení vlastnického práva žalobce. Pokud měl žalobce pocit, že je vedená exekuce nezákonná, měl se bránit v rámci exekučního řízení. Pokud tak neučinil, příklep (plus zaplacení nejvyššího podání) zcela zamezil tomu, aby mohl žalobce vlastnické právo žalovaného zpochybnit. Žalovaný argumentoval obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 520/2017 a sp. zn. 26 Cdo 2053/2014. Připomenul, že pokud se žalobce nyní „zpětně“ pokouší exekuci zastavit v rámci vykonávacího řízení, nemá uvedená skutečnost absolutně žádný vliv na originální nabytí vlastnického práva žalovaným. Žalobce zmeškal všechny kroky své právní obrany před příklepem, což znamená, že vlastnické právo žalovaného již nelze zpochybňovat. Ať bude výsledek řízení o zastavení exekuce jakýkoli, nabyté vlastnické právo žalovanému zůstane zachováno. Zákon stanovuje pro originální nabytí vlastnického práva jen dvě podmínky a sice nabytí právní moci usnesení o příklepu (což se v dané věci stalo) a zaplacení nejvyššího podání (což se v dané věci stalo). Skutečnost, že žalovaný dražil v exekuční dražbě jako jednatel oprávněného, nemá žádný právní význam, osobou vyloučenou z dražby není dokonce ani sám oprávněný. Podaná žaloba se snaží prostřednictvím nalézacího řízení zpochybnit závěry, které byly učiněny v rámci řízení vykonávacího. Žalovaný ze všech uvedených důvodů navrhl soudu zamítnutí žaloby.

5. Soud se žalobou věcně zabýval poté, co vyhodnotil, že žalobce má na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. Podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce ho spatřuje v tom, že by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho vlastnictví. Žalovaný je zapsán v katastru jako vlastník shora uvedeného podílu na nemovitostech, což podle žalobce není v souladu se skutečným stavem. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k nemovité věci, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, a to dále za podmínky, že žaloba směřuje proti osobě, která je nebo má být jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Žalovaný je s účinností od 28. 6. 2023 v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník podílu o velikosti jedna polovina na bytové jednotce č. [číslo popisné] [číslo jednotky], vymezené v budově bytového domu č. p. [číslo popisné] a [číslo popisné], podílu o velikosti ideální 4209/108280 na budově bytového domu č. p. [číslo popisné] a [číslo popisné] a pozemku parc. č. st. [stavební parcela], a podílu o velikosti 297/7640 na jednotce – jiném nebytovém prostoru č. [číslo popisné] [číslo jednotky], které se nacházejí v katastrálním území [adresa]. Vklad vlastnického práva žalovaného byl proveden dne 20. 7. 2023 podle usnesení soudního exekutora o udělení příklepu – Exekutorský úřad [adresa], č. j. EX -137/2022-54 ze dne 25. 5. 2023, které nabylo právní moci dne 27. 6. 2023. Pokud se žalobce nyní domáhá určení, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, u nichž je jako vlastník veden žalovaný, má na takovém určení naléhavý právní zájem.

6. Z nesporných prohlášení účastníků a listinných důkazů (výpis z katastru, usnesení o příklepu) vyplývá, že usnesením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], ze dne 25. 5. 2023, č. j. EX [Anonymizováno], byl ve věci oprávněného [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO], proti povinnému [Jméno žalobce], bytem [adresa] [číslo popisné], [adresa], IČ: [IČO] (zde žalobce), k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši 600 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 758 600 Kč a náklady, udělen žalovanému jako vydražiteli příklep na vydražené nemovitosti v kat. území [adresa] ve vlastnictví povinného za nejvyšší podání 1 000 000 Kč. Lhůta pro zaplacení nejvyššího podání byla stanovena na jeden měsíc s tím, že počíná běžet dnem právní moci usnesení, přičemž se na nejvyšší podání započítává vydražitelem složená jistota ve výši 125 000 Kč. Z odůvodnění usnesení se podává, že při dražbě nemovitostí dne 25. 5. 2023 učinil vydražitel [Jméno žalovaného] nejvyšší podání. Při dražebním jednání prostřednictvím portálu www.[Anonymizováno].cz nebyly vzneseny žádné námitky proti udělení příklepu uvedenému vydražiteli. Žalovaný řádně a včas doplatil nejvyšší podání ve výši 875 000 Kč. Zápis vlastnického práva žalovaného k podílu na nemovitostech byl proveden dne 20. 7. 2023.

7. Soud shora popsaná skutková zjištění právně posoudil podle níže uvedených ustanovení:

8. Podle § 336l odst. 2 věta prvá o. s. ř. vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu.

9. Podle § 1114 o. z. rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci se vlastnického práva nabývá dnem, který je v něm určen. Není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí.

10. Nabytí vlastnictví udělením příklepu soudního exekutora v dražbě nemovitých věcí je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, jež je vázáno na splnění dvou podmínek. Tou první je nabytí právní moci usnesení o příklepu a druhou podmínkou je zaplacení nejvyššího podání vydražitelem. Obě tyto podmínky žalovaný splnil. Usnesením soudního exekutora mu byl udělen příklep, usnesení nabylo právní moci. Žalovaný po pravomocném udělení příklepu zaplatil v plné výši a včas nejvyšší podání, což žalobce nezpochybňuje. Soud má proto za prokázané, že žalovaný nabyl zákonem předvídaným způsobem vlastnictví k nemovitým věcem na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (§ 1114 o. z.).

11. Žalobce uplatnil výhrady proti exekučnímu titulu s tím, že se opírá o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru ze dne 18. 11. 2020, na základě které nemohl být žalobce platně zavázán. Nařídí-li exekuční soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoli z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy není na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. K námitkám žalobce proti správnosti notářského zápisu ze dne 18. 11. 2020 č.j. NZ 387/2020, N 514/2020 soud připomíná, že žalobce začal namítat nezpůsobilost exekučního titulu poprvé až v návrhu ze dne 30. 1. 2026 na zastavení a odklad exekuce sp. zn. [spisová značka]. O zastavení a odklad exekuce tedy požádal až v souvislosti se zahájením tohoto soudního řízení o určení vlastnického práva. Soud je přesvědčen, že i kdyby soud v řízení sp. zn. [spisová značka] shledal důvod pro zastavení exekuce kvůli věcné nesprávnosti exekučního titulu, nezpůsobilo by rozhodnutí o zastavení exekuce zánik vlastnického práva žalovaného, které dne 27. 6. 2023 originárně nabyl příklepem. Soud proto pro nadbytečnost neposuzoval obsah smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2020 a nezabýval se otázkou její platnosti.

12. Soud na podporu svého stanoviska odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1943/2016, z něhož vyplývá, že v řízení o určení vlastnického práva k vydražené nemovité věci nelze zohledňovat případnou nezákonnost postupu soudního exekutora předcházejícího udělení samotného příklepu – tyto námitky jsou relevantní toliko v rámci přezkumu rozhodnutí o příklepu v exekučním řízení, ať již cestou řádného či mimořádného opravného prostředku.

13. Žalobce se v řízení o určení vlastnictví dovolává neoprávněnosti exekučního titulu, při jehož získání podle žalobce jednala společnost ovládaná žalovaným nepoctivě a žalovaný zjevně zneužil práva. Žalobce spatřoval vadný postup soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] v provedení exekuce (formou dražby majetku povinného) na základě nesprávného a nezákonného titulu. Námitky žalobce se týkaly fáze exekučního řízení, která předcházela vydání rozhodnutí o příklepu. Žalobce při jednání soudu potvrdil, že se během exekuce žádným způsobem nebránil, kroky k ochraně svého vlastnictví začal činit až ve chvíli, kdy měl o byt reálně přijít. Žalobce tedy nijak nezpochybnil skutečnosti podstatné pro přechod vlastnictví v důsledku dražby v exekuci (právní moc usnesení o příklepu a úhrada nejvyššího podání vydražitelem). Bez ohledu na to, zda společnost [právnická osoba] při poskytnutí úvěru žalobci obešla ochranná opatření v zákoně o spotřebitelském úvěru a bez ohledu na to, zda notářský zápis ze dne 18. 11. 2020 č.j. NZ 387/2020, N 514/2020 byl či nebyl řádným vykonatelným titulem, platí, že udělením příklepu a zaplacením nejvyššího podání se žalovaný stal vlastníkem vydražené věci.

14. Žaloba na určení vlastnického práva k vydražené nemovité věci neslouží k dodatečnému přezkumu postupu v exekučním řízení a není dalším „opravným prostředkem“, jímž by bylo možno po vyčerpání opravných prostředků v exekučním řízení brojit proti nabytí vlastnického práva vydražitelem v exekuční dražbě. Žalobce pozbyl podíl na nemovitých věcech v exekučním řízení probíhajícím pod sp. zn. [spisová značka] již v červnu 2023, vlastnické právo žalovaného po dobu cca 2,5 roku nijak nezpochybňoval. Soud neshledal požadavek žalobce na určení jeho vlastnického práva důvodným, rozhodl proto o zamítnutí žaloby.

15. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, vznikl mu nárok na náhradu nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokát žalovaného poskytl tři úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu), za každý z uvedených úkonů mu náleží odměna 12 300 Kč podle § 8 odst. 1 vyhl. z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč. Advokátovi žalovaného dále náleží 3 paušální náhrady po 450 Kč a náhrada za ztrátu času stráveného cestou k jednání soudu 1 800 Kč (12 půlhodin po 150 Kč). Advokát žalovaného v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval částku 3 749 Kč jako cestovné na trasa [adresa] a zpět vozidlem se spotřebou 8,80 l nafty/100 km, cestou tam a zpět bylo celkem ujeto 426 km. Odměna a náhrady celkem činí 43 799 Kč. Advokát žalovaného je plátcem DPH, částka nákladů se navyšuje o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad (DPH 9 197 Kč). Náklady řízení v celkové výši 52 996 Kč se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátovi žalovaného. Lhůtu k náhradě nákladů soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.