Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 220 Kč a částku 26 650 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 22 887,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 487,5 Kč, úroku ve výši 2 229,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 17 500 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % z částky 17 500 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a co do částky 52 071,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 035,21 Kč, úroku ve výši 2 316,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 298,41 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 29 298,41 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 27. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 39 107,64 Kč (včetně smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč) a částky 78 721,30 Kč (včetně smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč), dále úroku a úroku z prodlení z konkretizovaných částek do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaným došlo po ověření úvěruschopnosti žalovaného jako zájemce o úvěr- dne 31. 5. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779281244. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 13 065 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 935 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy) a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 630 Kč (tj. poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 2 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 8. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 9. 2023,- dne 12. 4. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779210741. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 40 008 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy) a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč (tj. poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2025. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 5. 2023.
2. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv včetně uplatněné smluvní pokuty byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávek nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu zástupce žalobce.
3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.
4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , a žalovaný uzavřely dne 31. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 779281244 a dne 12. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 779210741. Právní předchůdce žalobce ověřoval před poskytnutím peněžních prostředků úvěruschopnost žalovaného z dokumentů, které si od žalovaného vyžádal. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 4. 2023 není uveden žádný dokument pro ověření čistého příjmu žadatele. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 31. 5. 2023 je zaškrtnuto, že žalovaný předložil výplatní pásky, avšak bez uvedení jejich počtu či období, kterého se měly týkat. V kartách je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na plný úvazek jako dělník s výdělkem 35 046 Kč, resp. 34 200 Kč, pracovní smlouva k ověření existence a délky pracovního poměru nebyla doložena. Zákaznické karty obsahují údaje o dalších čistých příjmech domácnosti, aniž by byly uvedeny jakékoli podklady pro ověření zdroje tvrzeného příjmu. Odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 7 500 Kč a 5 000 Kč považuje soud za podhodnocené. Jako nevěrohodný se soudu jeví údaj, že za období cca měsíce a půl (doba mezi uzavřením první a druhé smlouvy) došlo u žalovaného k poklesu výdajů o částku 2 500 Kč, a že došlo ke změně výplatního termínu. Žalovaný v obou žádostech uvedl, že je majitelem bankovního účtu. Poskytovatel úvěru měl možnost skutečné příjmy i výdaje žalovaného ze stavu účtu objektivně ověřit, výpisy z účtu však žalovaný nepředložil.
5. Soud má obsahem smluv za prokázané, že žalovaný od předchůdce žalobce převzal dne 31. 5. 2023 částku 20 000 Kč a dne 12. 4. 2023 částku 30 000 Kč. Z tabulek umoření vyplývá, že- na závazky ze smlouvy č. 779281244, na základě které obdržel částku 20 000 Kč, zaplatil žalovaný dne 5. 6. 2023 částku 2 500 Kč a dne 26. 9. 2023 částku 1 280 Kč tj. celkem částku 3 780 Kč. Splátky žalovaného byly započítávány mimo jiné na úrok sjednaný ve výši 60,20 % ročně, což odpovídá pevné úrokové sazbě sjednané na straně 2 smlouvy ze dne 31. 5. 2023,- na závazky ze smlouvy č. 779210741, na základě které obdržel částku 30 000 Kč, zaplatil žalovaný dne 13. 5. 2023 částku 3 350 Kč. Tato jediná platba žalovaného byla započítávána mimo jiné na úrok sjednaný ve výši 86 % , což odpovídá pevné úrokové sazbě sjednané na straně 2 smlouvy ze dne 12. 4. 2023.
6. Původní věřitel postoupil shora uvedené pohledávky za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 28. 4. 2025, o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. V předžalobní výzvě ze dne 29. 7. 2025 žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky 127 834,39 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025 a z předžalobní výzvy k plnění.
7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě dvou smluv celkovou částku 50 000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to co do ověření jeho příjmů i výdajů (zjištění a závěry v odst. 4). Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 4. 2023 a 31. 5. 2023 posoudil soud podle § 87 ZSÚ jako neplatné.
11. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částky 20 000 Kč a 30 000 Kč na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný vrátil více, než v tabulkách umoření evidované částky 3 780 Kč a 3 350 Kč. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 16 220 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 20 000 Kč a splacenou částkou 3 780 Kč a částku 26 560 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 30 000 Kč a splacenou částkou 3 350 Kč (výrok I).
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Skutečnost, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Soud v řízení nezískal žádné poznatky o aktuálním příjmu spotřebitele a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech. Stanovil proto lhůtu k vrácení částky 42 870 Kč (16 220 + 26 650 Kč) v délce 3 dnů. Toto rozhodnutí o lhůtě splatnosti má konstitutivní účinky, před uplynutím stanovené lhůty je vyloučeno, aby se žalovaný dostal do prodlení. Z popsaného důvodu žalobci dosud nevzniklo právo na úroky z prodlení. Soud proto žalobě zčásti vyhověl výrokem I. rozsudku.
13. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do smluvní pokuty a úroků sjednaných v neplatných smlouvách, stejně tak co do předčasně nárokovaných úroků z prodlení.
14. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Míra procesního úspěchu žalovaného v řízení byla vyšší, než u žalobce, žalovanému však žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.