Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 19 766,97 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 503,27 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 24. 9. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 36 430,68 Kč se zákonným úrokem s prodlení z částky 17 503,27 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty vyčíslené na částku 336,29 Kč. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25182294 uzavřené mezi účastníky dne 22. 11. 2024 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 74 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných sjednaných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 22. 12. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 16. 5. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjišťoval celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru tak žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu dne 22. 11. 2024 v částce 17 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu “[Anonymizováno] ” za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce proto smlouvu ke dni 10. 9. 2025 vypověděl, o čemž žalovaného informoval emailem z téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 11. 9. 2025. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, žalobce požadoval, aby soud jeho nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 7. 2025, žalovaný na ni nereagoval.
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.
3. Soud při nařízení jednání žalobce upozornil, že nemá za dostatečně prokázané tvrzení žalobce, že žalovaný před poskytnutím úvěru dosahoval pravidelného příjmu 31 359 Kč, z něhož by mu měl zůstávat k dispozici příjem 21 000 Kč. Žalobce nepředložil žádné doklady ani k ověření dalších údajů obsažených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti, tedy že žalovaný pravidelně vynakládá na půjčky 7 000 Kč měsíčně, že jeho výdaje na bydlení činí 650 Kč měsíčně a zbytné výdaje 4 000 Kč měsíčně. Žalobce neuvedl, jakou celkovou částku žalovaný na úvěr zaplatil. Soud vzhledem k nečinnosti žalovaného vycházel z toho, že žalovaný nevrátil žádnou částku, v řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak. Soud žalobci sdělil, že předložený důkaz označený jako „identifikované příjmy“ nepovažuje za vypovídající z hlediska prokázání, zda účet žalovaného před poskytnutím úvěru stabilně vykazoval kladný či záporný zůstatek. Vyzval proto žalobce k doložení výpisu z účtu žalovaného za období před uzavřením smlouvy, který byl podle tvrzení žalobce zajištěn prostřednictvím společnosti Kontomatik. Žalobce na výzvu soudu k předložení výpisu z účtu žalovaného nereagoval. Žalobce v plném rozsahu setrval na uplatněném nároku a omluvil svou neúčast na jednání soudu dne 18. 11. 2025.
4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 22. 11. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, upozorněním na prodlení ze dne 10. 9. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025.
5. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 22. 11. 2024 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr až do výše 74 200 Kč, který mohl být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal částku 17 000 Kč dne 22. 11. 2024. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 31 359 Kč, výše čistého měsíčního příjmu sděleného spotřebitelem je 30 000 Kč. Žalovaný žije sám, žalobce počítal s celkovými výdaji v minimální výši 8 935 Kč. Žádné doklady ke skutečné výši příjmů a výdajů žalovaného nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich zaslání soudem vyzván. Soud proto uzavřel, že žalobce do výpisu o posouzení úvěruschopnosti doplnil údaje sdělené žalovaným, aniž důsledně ověřil jejich věrohodnost.
6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy uzavřené 22. 11. 2024 částku 17 000 Kč, která byla žalovanému téhož dne převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení však nepředložil důkazy, když nebyly ověřeny příjmy žalovaného z hlediska jejich výše ani pravidelnosti, údaj o výši disponibilního příjmu žalovaného tak zůstal pouze v rovině tvrzení. Žalobce opomněl rovněž zkoumání skutečných výdajů žalovaného.
10. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob s ním žijících ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.
11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 17 000 Kč žalovaný nevrátil ničeho. Proto soud žalobci z titulu bezdůvodného obohacení přiznal částku 17 000 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Soud nezískal žádné podklady poměrech žalovaného, které by mohly odůvodnit stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.
12. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě (úroků, smluvní pokuty, nákladů služeb spojených s úvěrem) a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbývajícím rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně. Míra úspěchu žalovaného je při porovnání vymáhané částky 36 430,68 Kč s částkou 17 000 Kč, která byla žalobci přiznána, vyšší. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.