Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 8 145 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 713 Kč k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta] do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 23 145 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, na níž žalovaná vyplnila registrační formulář, odsouhlasila smluvní dokumentaci a dokončila svou registraci zadáním verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Zároveň poskytla fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradila ověřovací platbu, když variabilním symbolem bylo její rodné číslo. Žalovaná před uzavřením smlouvy poskytla žalobci k ověření výše dosahovaného příjmu výpisy ze svého bankovního účtu. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, ohledně platební schopnosti žalované nedošlo k pochybám a žádost o úvěr jí byla schválena. Žalobce poskytl žalované úvěr ve dnech 14. 8. 2023 a 18. 8. 2023 převodem ze svého účtu na bankovní účet žalované, z něhož byla provedena ověřovací platba. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla splácet vždy nejpozději ke 13. dni každého měsíce úrok přirostlý za uplynulé období, podle smlouvy se zavázala platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalobcem požadovaná částka 23 145 Kč se skládala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, částky 6 000 Kč (kapitalizovaného) smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně a částky 2 145 Kč - smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou jistiny za období od 18. 12. 2023 do 9. 5. 2024.
2. Žalované byla s účinností dne 23. 11. 2024 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Zásilka byla vhozena do schránky žalované dne 27. 11. 2024. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá. Žalobce již v žalobě souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.
3. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18. 12. 2024.
4. Soud vycházel ze smlouvy o úvěru č. 129896 ze dne 14. 8. 2023, z potvrzení o ověřovací platbě, z dokladů o vyplacení úvěru v částkách 10 000 Kč a 5 000 Kč na účet žalované, z oznámení o zesplatnění ze dne 14. 12. 2023 a z předžalobní výzvy ze dne 9. 5. 2024. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 14. 8. 2023 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná od žalobce obdržela celkovou částku 15 000 Kč převodem na svůj účet č. [č. účtu], variabilní symbol platby odpovídal rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala za každý měsíc zaplatit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období, měsíční úrok byl sjednán ve výši 40 %, tedy činil částku 6 000 Kč. Z důvodu porušování povinnosti žalované hradit v době splatnosti sjednaný úrok, přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru.
5. Ke způsobu a rozsahu ověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že žalovaná poskytla žalobci své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. Tyto doklady byly poskytovatelem úvěru zanalyzovány a verifikovány, mimo jiné i na základě lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobce k doložení svého tvrzení, že dostatečně přezkoumal majetkovou situaci žalované, předložil přehled pohybů na účtu žalované č. [č. účtu] za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Z účtu žalované bylo podle žalobce zjištěno, že žalovaná měla dostatek disponibilních finančních prostředků pro splácení požadovaného úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobce za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhl žalobce přisouzení dlužné jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť dlužná částka byla převedena na účet žalované.
6. Z výpisů z účtu žalované č. [č. účtu] za měsíce květen, červen a červenec 2023 soud zjistil, že stav jejího účtu byl vyrovnaný, po sledované období se zůstatek na účtu ke konci uvedených měsíců nikdy nedostal do záporných čísel. Pravidelným příjmem žalované však byly pouze dávky vyplácené úřadem práce a to rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Zdrojem peněžních prostředků umožňujících kladný stav účtu žalované byly opakované platby od společnosti [právnická osoba] (částka 10 000 Kč dne 15. 5. 2023, 20 000 Kč dne 31. 5. 2023, 5 000 Kč dne 9. 6. 2023, 42 500 Kč dne 14. 6. 2023 a 5 000 Kč dne 29. 6. 2023), od společnosti [právnická osoba]. (částka 11 900 Kč dne 23. 5. 2023 a 27 000 Kč dne 22. 6. 2023), od společnosti ViaSMS s.r.o. (částka 16 000 Kč dne 13. 7. 2023), od společnosti [právnická osoba] (celková částka 38 000 Kč načerpaná ve dnech 15. 7., 20. 7. a 26. 7. 2023). Žalovaná od jmenovaných nebankovních poskytovatelů úvěrů prostředky nejen čerpala, ale rovněž byla povinna je splácet. Žalobce výdaje žalované v souvislosti se závazky z úvěrových smluv nijak nezohlednil, bez prostředků z úvěrů by žalovaná nebyla schopna pokrýt vykazované výdaje. Žalobce nekonkretizoval, jakým způsobem (kromě obstarání výpisu z účtu žalované) byly prověřovány rodinné a majetkové poměry zájemkyně o úvěr. Nebylo tudíž zjištěno, zda žalovaná žije sama či s jinými osobami, kolik má vyživovacích povinností či jakým způsobem a s jakými náklady uspokojuje svou bytovou potřebu. Soud dospěl k závěru, že majetkové poměry žalované před uzavřením smlouvy dokládané výpisy z jejího účtu nebyly odpovídající k tomu, aby mohla žalovaná úvěr poskytnutý žalobcem dne 14. 8. 2023 splácet.
7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy částku 15 000 Kč. Nepochybně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na informace sdělené žadatelkou o úvěr, na její povinnost jednat poctivě a na údaje z běžného účtu žalované. Soud z důvodů uvedených v odstavci 6. shora uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Úvěr tedy nebyl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném jejím skutečným majetkovým poměrům.
11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 8. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud k její neplatnosti přihlédl. Žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě - úroků přirostlých k jistině a smluvní pokuty. Ohledně smluvních úroků ve výši 40 % měsíčně má navíc soud značné pochybnosti o souladu požadované výše úroků s dobrými mravy. Protože žalobce vyplatil žalované finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že z poskytnutých prostředků 15 000 Kč nebyla vrácena žádná částka, v řízení nebyl prokázán opak. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na uvedený závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná, nedoložila tedy soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou její možnosti. Lhůta k plnění byla proto stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.
13. Soud žalobu zamítl co do kapitalizovaného smluvního úroku 6 000 Kč a co smluvní pokuty 2 145 Kč, neboť žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části neoprávněně uplatněných zákonných úroků z prodlení (výrok II).
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobce žalobou nárokoval částku 23 145 Kč s příslušenstvím a rozsudkem mu byla přiznána pouze částka 15 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 65 % ku 35 % ve prospěch žalobce). Žalovaná je tak povinna žalobci hradit 30 % nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 926 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Celkem tak žalobce na nákladech vynaložil 2 378 Kč a žalovaná je povinna mu nahradit již zmíněných 30 % z nich, tj. po zaokrouhlení 713 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
15. Při určení odměny za úkon právní služby soud vycházel z toho, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobce vymáhá pohledávky z úvěrových smluv ve větším množství případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.