Výrok
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 16 876,99 Kč a co do smluvní pokuty 840 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 339,45 Kč a co do částky 651 Kč.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 812 Kč k rukám zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 40 000 Kč s konkretizovaným úrokem a s úrokem z prodlení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a se smluvní pokutou ve výši 840 Kč. K odůvodnění žalobce uvedl, že žalovaná uzavřela dne 11. 1. 2024 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] rámcovou smlouvu o úvěru č.835645001. Úvěr se žalovaná zavázala splatit formou 12 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 5 688,45 Kč, spolu s jistinou úvěru měla žalovaná zaplatiti smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 28 261,40 Kč. Žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, popsal proces uzavírání smlouvy mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou. Žalovaná porušila svoji povinnost hradit sjednané měsíční splátky úvěru, právnímu předchůdci žalobce nezaplatila ničeho. Právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a úvěr prohlásil ke dni 13. 5. 2024 za splatný. Po zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobce oprávněn po žalované požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním a dále pak zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 11. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 5. 6. 2024 k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalovaná byla o změně věřitele písemně informována. Žalobce vyčíslil celkovou hodnotu dlužné pohledávky s úrokem a s úrokem z prodlení, specifikoval druh a výši účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání a provedl výpočet smluvní pokuty.
2. K otázce úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím finančních prostředků s odbornou péčí ověřoval schopnost žalované splácet úvěr v databázích třetích subjektů a sice v insolvenčním rejstříku a v bankovním i nebankovním registru klientských informací. Soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení ohledně úvěruschopnosti s poučením, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Soud proto požadoval doložení konkrétních listin, z nichž byly ověřovány příjmy a výdaje žadatelky o úvěr. Žalobce na výzvu soudu reagoval sdělením, že nedisponuje důkazy o posuzování způsobilosti žalované splácet úvěr.
3. Žalobce vzal žalobu zčásti zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 16 876,99 Kč a co do smluvní pokuty 840 Kč. Soud na základě částečného zpětvzetí řízení zčásti zastavil podle § 96 o.s.ř. výrokem I. rozsudku.
4. Žalované byla uložením s účinností dne 20. 1. 2025 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá. Žalobce již v žalobě souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.
5. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 31. 1. 2025.
6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ze dne 11. 1. 2024, výpisem z účtu o převodu částky 40 000 Kč na účet žalované, výzvami věřitele k úhradě, smlouvou o postoupení, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2024 a výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 včetně podacího archu.
7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, uvedená částka byla dne 11. 1. 2024 převedena na účet žalované č. [č. účtu]. Poskytovatel úvěru dostatečně neprověřil schopnost žalované úvěr splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaná písemně informována.
8. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru částku 40 000 Kč. Podle označení žalované ve smlouvě i obsahu smlouvy se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce připustil, že není schopen prokázat ověření úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V případě žalované ani není tvrzeno, že její poměry byly právním předchůdcem žalobce ověřovány jinak, než nahlížením do registrů. Nelze mít tedy za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.
11. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 40 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Žalobce je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky nebylo vráceno ničeho. V řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou její možnosti, byla lhůta k plnění stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 3 dnů.
12. Byla-li uzavřená smlouva neplatná, nemohly být platně sjednány ani náklady spojené s uplatněním pohledávky. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak nebylo možno přiznat ani úrok z prodlení za dobu, kdy ještě nedošlo k uplynutí lhůty stanovené v tomto rozsudku soudem. Soud zamítl žalobu výrokem II. tak, aby žalované vznikla povinnost pouze k vydaní bezdůvodného obohacení ve výši přijatého plnění v částce 40 000 Kč.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl ve vztahu k dlužné jistině úspěšný. Jeho neúspěch ve věci se týkal příslušenství, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V porovnání s dlužnou jistinou šlo o méně významné částky. Soud proto žalobci přiznal jím účtované náklady řízení v plném rozsahu. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 1 634 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 500 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 378 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 3 812 Kč splatné k rukám advokáta žalobce. Lhůtu k náhradě nákladů řízení soud stanovil rovněž podle § 160 odst. 1 o.s.ř.