Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 377,07 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 10 826,89 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 014,24 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 16. 12. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 20 203,96 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 014,24 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, sestávající se z jistiny ve výši 9 377,07 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 178,47 Kč, smluvního úroku 9 585,41 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 109,80 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 320,10 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 28,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 604,31 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2023 distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. 24220037, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši až 9 200 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 17 822 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný jednoznačně identifikoval. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] dne 9. 8. 2023 v částce 7 000 Kč, dne 23. 8. 2023 v částce 7 000 Kč a dne 19. 9. 2023 v částce 2 400 Kč. Žalovaný na dlužnou částku splatil celkem 7 022,93 Kč. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce smluvní pokutu v celkové výši 604,31 Kč požaduje pouze za dobu prvních 90 dnů prodlení žalovaného tj. od 16. 10. 2023 do 14. 1. 2024. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 4. 12. 2024, žalovaný na výzvu nereagoval.
2. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. Soud žalobce upozornil na možnost posouzení smlouvy jako neplatné i z důvodu disproporce výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle obsahu smlouvy zavázaly, a to se zřetelem ke sjednané výši smluvních úroků ve výši 0,866 % denně. Na výzvu soudu žalobce nereagoval, důkazy neoznačil a nepředložil, podáním ze dne 16. 2. 2025 omluvil svou neúčast na jednání soudu.
3. Žalovanému byla doručena žaloba společně s předvoláním k jednání uložením s účinností dne 23. 1. 2025. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.
4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 9. 8. 2023, včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou označenou „identifikované příjmy“, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a předžalobní výzvou ze dne 4. 12. 2024, včetně podacího lístku.
5. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 9. 8. 2023 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr až do výše 7 000 Kč, který mohl být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal dne 9. 8. 2023 částku 7 000 Kč, dne 23. 8. 2023 částku 7 000 Kč a dne 19. 9. 2023 částku 2 400 Kč, celkem tedy 16 400 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 17 822 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 37 000 Kč, žije ve společné domácnosti s jednou další nepracující osobou. Výdaje na půjčky jsou měsíčně 7 500 Kč, na bydlení 5 000 Kč, na další nezbytné výdaje a ostatní výdaje 4 200 Kč. Žádné doklady k výši příjmů a výdajů žalovaného nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich předložení soudem vyzván. Za takovýto doklad není možnost považovat listinu označenou „identifikované příjmy“, když jde o pouhý soupis transakcí, který není doložen výpisem z účtu žalovaného a není z něj patrný původ tvrzených příjmů žalovaného (jako zdroj příjmových položek nelze vyloučit kupříkladu úvěry či zápůjčky, které bude následně nutno splácet). Podle žalobce žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 7 022,93 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 4. 12. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 20 203,96 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by žalobci vrátil více, než žalobcem zohledněnou částku.
6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy uzavřené 9. 8. 2023 částku 16 400 Kč, která byla žalovanému postupně převáděna na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení však nepředložil jiné důkazy než výše uvedené interní doklady, a to ani za situace, kdy byl soudem vyzván k předložení dalších důkazů, zejména kompletního výpisu z bankovního účtu žalovaného. Nemohly tak být ověřeny zůstatky na účtu žalovaného, výdaje žalovaného ani skutečnost, zda žalovaný řádně splácí své aktuální peněžité závazky. Podle soudu žalobce nemohl na základě doložených podkladů učinit spolehlivý závěr o skutečných příjmech a výdajích žalovaného včetně tvrzeného disponibilního příjmu.
10. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osoby s ním žijící ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.
11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 16 400 Kč byla vrácena částka 7 022,93 Kč. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 9 377,07 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.
12. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě (úroků, smluvní pokuty, nákladů služeb spojených s úvěrem) a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně. Míra úspěchu žalovaného je při porovnání původně vymáhané částky 20 203,96 Kč s částkou 9 377,07 Kč, která byla žalobci přiznána, vyšší. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.