Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 788,96 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 30 566,41 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 505,71 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 4. 2. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 54 355,37 Kč s úrokem z prodlení z částky 25 505,71 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, sestávající se z jistiny ve výši 23 788,89 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 455,27 Kč, smluvního úroku 27 656,44 Kč, poplatku za službu „Presto“ 1 241,39 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 20,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 193,22 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 2. 3. 2024 distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24910652, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši až 28 400 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 18 922 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný jednoznačně identifikoval. Úvěr byl žalovanému vyplacen v celkové výši 35 328 Kč v 11 platbách poskytnutých na jeho účet č. [č. účtu] v období od 2. 3. 2024 do 29. 4. 2024. Žalovaný na dlužnou částku splatil celkem 11 538,04 Kč. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce smluvní pokutu v celkové výši 1 193,22 Kč požaduje pouze za dobu prvních 90 dnů prodlení žalovaného tj. od 31. 5. 2024 do 29. 8. 2024. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 20. 1. 2025, žalovaný na výzvu nereagoval.
2. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Soud žalobce upozornil na možnost posouzení smlouvy jako neplatné i z důvodu disproporce výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle obsahu smlouvy zavázaly, a to se zřetelem ke sjednané výši smluvních úroků ve výši 0,983 % denně. Na výzvu soudu žalobce nereagoval, důkazy neoznačil a nepředložil ani soudem požadovaný výpis z účtu žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobce podáním ze dne 11. 4. 2025 omluvil svou neúčast na jednání soudu.
3. Žalovanému byla doručena žaloba společně s předvoláním k jednání uložením s účinností dne 28. 3. 2025, zásilka byla vhozena do schránky žalovaného dne 2. 4. 2025. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. K jednání soudu dne 22. 4. 2025 se žalovaný dostavil krátce poté, co již soud věc projednal a vyhlásil rozsudek.
4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 2. 3. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025, včetně podacího lístku.
5. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 2. 3. 2024 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr až do výše 28 400 Kč, který mohl být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal dne 2. 3. 2024 částku 11 500 Kč, dne 20. 3. 2024 částku 11 500 Kč, dne 25. 4. 2024 částku 11 000 Kč a dne 29. 4. 2024 částku 1 328, celkem tedy 35 328 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 18 922 Kč, výše čistého měsíčního příjmu sděleného spotřebitelem je 35 000 Kč. Žalovaný žije ve společné domácnosti se dvěma osobami, z nichž jedna má příjem, jehož výše nebyla uvedena. Výdaje na bydlení činí měsíčně 10 000 Kč, na další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje připadá 10 500 Kč. Žádné doklady k výši příjmů a výdajů žalovaného nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich předložení soudem vyzván. Soud proto uzavřel, že žalobce do výpisu o posouzení úvěruschopnosti doplnil údaje sdělené žalovaným, aniž ověřil jejich věrohodnost. Podle žalobce žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 11 538,04 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 54 460,37 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by žalobci vrátil více, než žalobcem zohledněnou částku.
6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy uzavřené 2. 3. 2024 částku 35 328 Kč, která byla žalovanému postupně převáděna na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení však nepředložil žádné důkazy a to přesto, že byl soudem vyzván alespoň k předložení výpisu z bankovního účtu žalovaného před poskytnutím peněžních prostředků z úvěru. Nemohly být ověřeny příjmy žalovaného ani jeho výdaje, údaj o výši disponibilního příjmu žalovaného zůstal pouze v rovině tvrzení.
10. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osoby s ním žijící ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.
11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 35 328 Kč byla vrácena částka 11 538,04 Kč. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 23 788,96 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný byl v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.
12. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě (úroků, smluvní pokuty, nákladů služeb spojených s úvěrem) a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně. Míra úspěchu žalovaného je při porovnání původně vymáhané částky 54 355,37 Kč s částkou 23 788,96 Kč, která byla žalobci přiznána, vyšší. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.