30 C 58/2025

Odůvodnění

1. Návrhem podaným dne 2. 12. 2024 a po částečném zastavení řízení, o němž zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 2. 1. 2025, č. j. EPR [č. účtu] -[Anonymizováno], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 35 259 Kč a částky 1 050 Kč, a dále úroku a úroku z prodlení z konkretizovaných částek do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovanou došlo po ověření úvěruschopnosti žalované jako zájemkyně o úvěr- dne 28. 11. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238309629. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 20 932 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15 651 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 22,02 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy) a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 781 Kč (tj. poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 1 997 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 10. 2022,- dne 1. 12. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 100166178. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10 070 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 102 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 22,08 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy) a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 468 Kč (tj. poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 340 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 3. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Po datu splatnosti bylo ještě na pohledávku částečně hrazeno, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 2. 2023.

2. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávek nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu zástupce žalobce.

3. Před částečným zpětvzetím žalobce požadoval úrok ve výši 22,08 % a 22,08 % ročně z dlužných jistin do zaplacení s tím, že jde o úrok sjednaný ve smlouvách. Po částečném zpětvzetí požadoval žalobce z dlužných jistin snížené úroky v sazbě odpovídající ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

4. Žalované byla dne 12. 3. 2025 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá. Žalobce již v žalobě souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

5. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 30. 4. 2025.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , a žalovaná uzavřely dne 28. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238309629 a dne 1. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100166178. Právní předchůdce žalobce ověřoval před poskytnutím peněžních prostředků úvěruschopnost žalované z dokumentů, které si od žalované vyžádal. V zákaznických kartách – žádostech o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 12. 2020 a 28. 11. 2021 je zaznamenáno, že žalovaná předložila vždy pouze 2 výplatní pásky, dokládající, že je zaměstnána na plný úvazek jako uklízečka s výdělkem 12 490 Kč, resp. 14 249 Kč. Zákaznické karty obsahují údaje o ostatních příjmech žadatelky a o dalších čistých příjmech domácnosti, aniž by byly uvedeny jakékoli podklady pro ověření zdrojů tvrzených příjmů. Odhadované měsíční výdaje žadatelky ve výši 2 000 Kč i 4 500 Kč považuje soud za zjevně podhodnocené. Údaj o nulových závazcích žalované z úvěrů je minimálně u později uzavírané smlouvy nepravdivý, když v době podání žádosti úvěr ze dne 28. 11. 2021 byla žalovaná povinna splácet společnosti Provident každý týden částku 340 Kč.

7. Soud má obsahem smluv za prokázané, že žalovaná od předchůdce žalobce převzala dne 1. 12. 2020 částku 12 000 Kč a dne 28. 12. 2021 částku 21 000 Kč. Z tabulek umoření vyplývá, že- na závazky ze smlouvy č. 100166178, na základě které obdržela částku 12 000 Kč, zaplatila žalovaná v období od 11. 1. 2021 do 10. 2. 2023 celkem částku 21 200 Kč. Splátky žalované byly započítávány mimo jiné na úrok sjednaný ve výši 70,40 % ročně, což odpovídá pevné úrokové sazbě sjednané na straně 2 smlouvy ze dne 1. 12. 2000,- na závazky ze smlouvy č. 238309629, na základě které obdržela částku 21 000 Kč, zaplatila žalovaná v období od 29. 11. 2021 do 21. 10. 2022 celkem částku 6 500 Kč. Splátky žalované byly započítávány mimo jiné na úrok sjednaný ve výši 68,80 % , což odpovídá pevné úrokové sazbě sjednané na straně 2 smlouvy 28. 12. 2021.

8. Původní věřitel postoupil shora uvedené pohledávky za žalovanou žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 29. 7. 2024. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna v rámci oznámení ze dne 29. 7. 2024. V něm je specifikována výše pohledávky na 58 899,88 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 31. 10. 2024 žalobce požadoval částku 47 830,32 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění.

9. Dle § 2395 o. z. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě dvou smluv celkovou částku 33 000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to zejména co do ověření jejích výdajů (zjištění a závěry v odst. 6). Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 12. 2020 a 28. 11. 2021 posoudil soud podle § 87 ZSÚ jako neplatné.

15. Soud se rovněž zabýval otázkou, zda smlouvy neobsahovaly zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 70,40 %, resp. 68,80 % ročně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně, v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě výrazně vyšší. Ostatně nepřiměřenosti ujednání o výši úroku si patrně byl vědom i sám žalobce, který v rámci původního návrhu požadoval snížený úrok v sazbě cca 22 % ročně, nikoliv úrok uvedený ve smlouvách. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Podle přesvědčení soudu je důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru neplatnost úvěrové smlouvy jako celku.

16. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j.

17 Co 271/2020-112.17. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.

18. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 33 000 Kč na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná vrátila více, než částku 27 700 Kč představující souhrn splátek v tabulkách umoření. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 5 300 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 33 000 Kč a splacenou částkou 27 700 Kč.

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud nedostala do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Skutečnost, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Soud v řízení nezískal žádné poznatky o aktuálním příjmu spotřebitelky a jejích celkových sociálních a majetkových poměrech. Stanovil proto lhůtu k vrácení částky 5 300 Kč v délce 3 dnů. Toto rozhodnutí o lhůtě splatnosti má konstitutivní účinky, před uplynutím stanovené lhůty je vyloučeno, aby se žalovaná dostala do prodlení. Z popsaného důvodu žalobci dosud nevzniklo právo na úroky z prodlení. Soud proto žalobě zčásti vyhověl výrokem I. rozsudku.

20. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do požadovaných úroků sjednaných v neplatných smlouvách, a též co do předčasně nárokovaných úroků z prodlení.

21. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Míra procesního úspěchu žalované v řízení byla vyšší, než u žalobce, žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.