Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 700 Kč a náklady řízení 941,40 Kč, tyto k rukám [Jméno advokátky], to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do posledního dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že splátky budou započítávány nejprve na jistinu a poté na náklady řízení.
II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 4 496 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 14 196 Kč za dobu od 28. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 12. 12. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 14 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. od 28. 8. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl vymáhanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 9. 2025 se společností [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa]. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 19. 5. 2024 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 6. 2024. Mezi smluvními stranami byl dne 17. 8. 2024 uzavřen dodatek ke smlouvě, kterým byla prodloužena splatnost úvěru do 27. 8. 2024. Žalovaná se dle čl. III odst. 4 smlouvy zavázala uhradit poplatek za sjednání úvěru, který dle čl. II odst. 2 písm. b) smlouvy činil 4200,11 Kč. Žalovaná se dále dle čl. III odst. 1 smlouvy zavázala uhradit smluvní úrok, který dle čl. II odst. 2 písm. b) smlouvy činil 295,89 Kč. Výše poplatku za sjednání úvěru a smluvního úroku byla určena dle čl. II odst. 2 písm. b) smlouvy, neboť žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které si žalovaná nejprve zvolila výši úvěru a dobu splatnosti. Následně se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Za účelem ověření identity žadatele o úvěr byla žalovaná povinna doložit kopii dokladu totožnosti, dále výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a současně byla právním předchůdcem žalobce lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Na základě uvedené lustrace nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalované. Po ověření identity a úvěruschopnosti žalované jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh smlouvy. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy odesláním SMS obsahující unikátní verifikační kód 94968, který jí byl dle čl. IV odst. 3 smlouvy přidělen na základě žádosti o úvěr a který je dle téhož ustanovení smlouvy postaven na roveň podpisu fyzickému, čímž došlo k uzavření smlouvy. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídal rodnému číslu žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla právním zástupcem žalobce odeslána žalované dne 10. 9. 2025. Po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované ve výši 300 Kč činí celková výše nároků žalobce 14 196 Kč nejpozději splatných dne 27. 8. 2024, skládajících se z nesplacené části jistiny 10 000 Kč a z poplatku za sjednání úvěru 4 196 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedla, že se chce domluvit se žalobcem na rozumných splátkách, protože je dlouhodobě v pracovní neschopnosti. K výzvě soudu následně sdělila, že má více závazků vůči věřitelům. Není schopna uvést, jaké částky splatila na úvěr vymáhaný v tomto řízení. Žalovaná požádala o umožnění splátek po 1 000 Kč měsíčně, a to do doby, než jí skončí pracovní neschopnost a stane se opět výdělečně činnou.
3. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná vyjádřila souhlas s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání v rámci podání doručeného soudu dne 27. 1. 2026.
4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [Anonymizováno].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovanou byla dne 18. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 8C554/775946, na jejímž základě věřitel poskytl žalované částku 10 000 Kč. Částka byla poukázána na účet označený žalovanou. Ta se zavázala vrátit věřiteli do 18. 6. 2024 částku 14 496 Kč (jistina 10 000 Kč, úrok v sazbě 36 % ročně ve výši 295,89 Kč a poplatek za jednání úvěru 4 200,11 Kč). Dodatkem smlouvy ze dne 17. 8. 2024 došlo k prodloužení lhůty splatnosti do 27. 8. 2024, kdy měla být splacena celková částka 14 430,15 Kč. Právní předchůdce žalobce poukázal žalované dne 19. 5. 2024 částku 10 000 Kč. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobci na dluh splatila více než jím zohledněných 300 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025 postoupila společnost [Anonymizováno] pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 9. 2025. Žalovaná byla vyzvána k plnění rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru s obchodními podmínkami, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z dodatku smlouvy, z potvrzení dokládajícího poukázání předmětu úvěru žalované, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.
5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena společností [Anonymizováno] (úvěrující).
10. Dle soudu žalobce nebyl schopen náležitě doložit, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované požadovaným způsobem. Žalobce tvrdil pouze to, že jeho předchůdce lustroval osobu žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce v žalobě tvrdil, že si opatřil od žalované doklady o jejích příjmech (výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání). Žádný takový doklad však žalobce soudu nepředložil. Náležité ověření úvěruschopnosti žalované tak nebylo doloženo. Z výše uvedeného vyplývá, že přijetím částky 10 000 Kč se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila a že to, oč se obohatila, je žalovaná povinna žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že na dlužnou jistinu uhradila více než žalobcem zohledněných 300 Kč. Proto soud žalobci přiznal částku 9 700 Kč odpovídající dlužné jistině. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. V souladu s požadavkem žalované jí soud umožnil přisouzenou částku splácet po 1 000 Kč měsíčně. Těmito splátkami dojde k úhradě dluhu přibližně do 1 roku. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb., protože žalovaná se ocitne v prodlení až v případě, že dluh neuhradí ve splátkách určených ve výroku I. tohoto rozsudku. Co do částky 4 496 pak soud žalobu zamítl (výrok II.).
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68 % z hodnoty předmětu sporu, neúspěšný v rozsahu 32 % z hodnoty předmětu sporu. Soud proto žalobci přiznal 36 % z oprávněně účtovaných nákladů řízení. Ty představuje částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Z této částky soud přiznal 36 %, tj. 288 Kč. Dále jde o náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Žalobce by měl při plném úspěchu ve věci právo na odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 400 Kč za úkon a náhradu výloh za tyto úkony po 100 Kč. Zástupkyně žalobce osvědčila, že je plátkyní DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 1 500 Kč, daň činí 315 Kč. Celkově by žalobce měl právo na náklady zastoupení ve výši 1 815 Kč. Z této částky soud přiznal 36 %, tj. 653,40 Kč. Celkem tak bylo na soudním poplatku a nákladech zastoupení přiznáno 941,40 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Rovněž ve vztahu k nákladům řízení bylo žalované umožněno plnění ve splátkách (poslední splátkou po úhradě jistiny).