Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000,29 Kč a náklady řízení 2 374 Kč, tyto k rukám [Jméno advokáta], to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy do posledního dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že splátky budou započítávány nejprve na jistinu a poté na náklady řízení.
II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 20 000,29 Kč za dobu od 6. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 18. 3. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 20 000,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 6. 1. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že smlouva o úvěru byla uzavřena žalovanou se společností [právnická osoba] (původně [Anonymizováno].), se sídlem [adresa] [IČO] IČO, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené následně mezi společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], jako postupitelem a žalobcem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce požadoval žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu nebyl žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalované celkem 20 000,29 Kč v platbách 10 000 Kč dne 24. 8. 2023 a 10 000,29 Kč dne 26. 9. 2023, a to převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Platby byly identifikovány variabilními symboly [VS]. Žalovaná se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila a musí žalobci vydat, oč se obohatila. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná na dluh nic neuhradila. Celková výše nároku žalobce činí 20 000,29 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobce odeslána žalované dne 26. 12. 2024, a proto žalobce požadoval rovněž zákonný úrok z prodlení od 6. 1. 2025. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu.
2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila. Neúčast při jednání omluvila. Uvedla, že si je vědoma, že jí sporná částka byla právním předchůdcem žalobce zaplacena. Požádala, aby jí bylo umožněno uvedenou částku splácet po 2 500 Kč měsíčně.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , poukázala na účet určený žalovanou dne 24. 8. 2023 částku 10 000 Kč a dne 26. 9. 2023 částku 10 000,29 Kč. Uvedený účet č. [č. účtu] je dle sdělení [právnická osoba]. účtem žalované. Tyto skutečnosti soud zjistil z výpisů z účtu dokladujících poukázání sporné částky na účet označený žalovanou a ze zprávy [právnická osoba].
4. Společnost [právnická osoba] pohledávku vzniklou na základě výše uvedené smlouvy postoupila společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024. Tato společnost pak pohledávku postoupila žalobci smlouvou ze dne 10. 12. 2024. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 26. 12. 2024, současně byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smluv o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.
5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena společností De Vries a. s., která ji nabyla od původního věřitele společnosti [právnická osoba]. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
10. Žalobce netvrdil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouvu neměl k dispozici). Žalobcem tak ani nemohlo být tvrzeno, že původní věřitel před uzavřením smlouvy náležitě posoudil úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Není-li prokázáno, že úvěruschopnost klienta byla náležitě prověřena, ani že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného klienta, pak je smlouva neplatná. Žalobce se proto na jejím základu nemůže domáhat sjednaného plnění, ale může se domáhat nároku z titulu bezdůvodného obohacení, konkrétně nároku na vrácení toho, co bylo plněno, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy. Žalobce ostatně spornou částku požadoval právě z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná převzetí částky 20 000,29 Kč od právního předchůdce žalobce nesporovala. Žalovaná na straně druhé netvrdila ani neprokázala, že žalobci či jeho právním předchůdcům z uvedené částky cokoliv vrátila. Proto soud žalobě vyhověl.
11. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou jistinu až ve lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku. Soud přitom umožnil žalované přisouzenou částku splácet v navržených splátkách po 2 500 Kč měsíčně. Těmito splátkami dojde k úhradě za 8 měsíců, což lze považovat za přiměřenou dobu. Pokud by některá ze splátek nebyla zaplacena řádně a včas, může se žalobce domáhat jednorázového zaplacení zůstatku dluhu. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb.. Žalovaná se v prodlení dosud neocitla. V této části proto soud žalobu zamítl (výrok II).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 801 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby provedený v době do 31. 12. 2024 300 Kč a odměna za úkon právní služby provedený v době od 1. 1. 2025 400 Kč. Paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby činí shodně 100 Kč. Odměna po 300 Kč náleží za 2 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění ze dne 26. 12. 2024), odměna 400 Kč náleží za 1 úkon (sepis návrhu). Paušální náhrada náleží za uvedené 3 úkony. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1 300 Kč. Daň činí 273 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 374 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
12. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.