Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. za dobu od 2. 5. 2025 do zaplacení a náklady řízení 4 578 Kč, tyto k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 73 187 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 11 947,50 Kč, kapitalizovaného úroku 14 211 Kč, úroku z prodlení z částky 90 000 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a úroku ve výši 14,75 % p. a. z částky 90 000 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 21. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 163 187 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 211 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 947,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 90 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 9. 3. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238376450. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 81 983 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání úvěru ve výši 60 503 Kč (s úrokovou sazbou 14,75 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 16 884 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 7 166 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 3. 2024. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Ke dni 6. 8. 2022 činila dlužná jistina 90 000 Kč a dlužný poplatek 81 983 Kč. Po tomto datu do postoupení pohledávky nebylo uhrazeno nic. Žalobce požadoval po žalovaném smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobce rovněž požadoval po žalovaném také zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru až do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 163 187 Kč (jistina 90 000 Kč a část poplatku 73 187 Kč). Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 26. 6. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 9. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238376450. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného z dokumentů, které si od žalovaného vyžádal a které se mu žalovaný za účelem ověření úvěruschopnosti zavázal poskytnout v souvislosti s podáním žádosti o poskytnutí úvěru. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán jako dělník u zaměstnavatele „[Anonymizováno] “[IČO] IČO, . Dle předložených faktur měl žalovaný vykázat čistý příjem 69 866 Kč, další příjmy domácnosti 19 100 Kč. Dále byly vykázány výdaje 4 000 Kč a externí splátky 2 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou vrátit částku ve výši 81 983 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 60 503 Kč (dle stránky 2 smlouvy šlo o úrok v sazbě 55,20 % p. a.), částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 16 884 Kč. Celkem tak mělo být splaceno 171 983 Kč ve 23 měsíčních splátkách po 7 166 Kč a 24. splátkou ve výši 7 165 Kč. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Žalovaný na úvěr nesplatil nic. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami a z tabulky umoření.
4. Původní věřitel postoupil uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 27. 1. 2025. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 27. 1. 2025. V něm je specifikována výše pohledávky na 234 395,98 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 16. 4. 2025 žalobce požadoval částku 195 171,76 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění s doklady o odeslání.
5. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.
6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
10. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobce jako věřitelem. Bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, byť o hodnověrnosti těchto údajů lze mít pochybnosti, a to zejména o údajích o příjmech ve výši 69 866 Kč, kterých měl žalovaný dosahovat jako dělník. Soud nicméně vychází z toho, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
12. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 55,20 % ročně, jakož i ujednání o poplatcích za komfortní a flexibilní splácení. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě výrazně vyšší. Ostatně nepřiměřenosti ujednání o výši úroku si patrně byl vědom i sám žalobce, který v rámci původního návrhu požadoval za dobu do postoupení pohledávky úrok v sazbě 14,75 % p. a., nikoliv sjednaných 55,20 % p. a. V návrhu rovněž nepravdivě uvedl, že byl sjednán úrok v sazbě 14,75 % p. a. Sečtou-li se veškeré poplatky, které měl žalovaný za 24 měsíců splatit spolu s dlužnou jistinou, představuje výsledná částka 171 983 Kč oproti poskytnuté jistině 90 000 Kč celkem 191 %. Dle soudu tak jsou ujednání o úroku a dalších poplatcích zneužívající, a proto k nim nelze přihlížet.
13. Soud se dále zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru a poplatcích je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku a poplatcích.
14. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.
15. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru a dalších poplatcích způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.
16. Bylo-li právním předchůdcem žalobce plněno na základě neplatné smlouvy, pak se žalobce může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na úkor právního předchůdce žalobce vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 90 000 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytl jakékoliv finanční plnění. Soud proto žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 90 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině. Co do částky 73 187 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 163 187 Kč a přisouzenou částkou 90 000 Kč) byla žaloba zamítnuta. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025, a to ve lhůtě do 1. 5. 2025. Soud tudíž dovodil, že splatnost nastala dne 1. 5. 2025 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od 2. 5. 2025. V prvním pololetí 2025 činila sazba úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 % p. a. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
17. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (poplatky), eventuálně přiznání příslušenství (úrok z úvěru, úrok z prodlení) za delší dobu a ve vyšší sazbě, než jsou uvedeny ve výroku I., byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu bylo zaplacení částky 163 187 Kč, žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 90 000 Kč. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka s částkou, která byla žalobci přiznána, nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 55 %, neúspěšný v rozsahu 45 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 10 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 6 528 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dle ustanovení § 7 vyhlášky činila odměna za úkon právní služby z hodnoty předmětu sporu 163 187 Kč celkem 7 660 Kč a dle ustanovení § 13 odst. 4 činila paušální náhrada výdajů za úkon právní služby 450 Kč. Tyto částky by příslušely za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast při jednání soudu). Soud neshledal důvod pro přiznání odměny a náhrady za další úkon právní služby, konkrétně za doplnění žaloby ze dne 5. 6. 2025. V tomto podání byly na výzvu soudu uvedeny skutečnosti, které měly být obsaženy již v původním návrhu. Na nákladech zastoupení by tak žalobci při plném úspěchu ve věci náleželo 32 440 Kč. Soud žalobci přiznal 10 % z výše uvedených částek, tj. na soudním poplatku 652,80 Kč a na nákladech zastoupení 3 244 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 681,20 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 4 578 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.