Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 976,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. za dobu od 12. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 41 087,51 Kč a smluvní pokuty 2 938,54 Kč se žaloba zamítá.
III. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroků z prodlení z vyšší částky, za delší dobu a ve vyšší sazbě, než je uvedeno ve výroku I., žaloba se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 5. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 76 063,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 36 645,86 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty 2 938,54 Kč. K odůvodnění návrhu žalobce uvedl, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25059750 uzavřené dne 9. 6. 2024 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 52 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek („VOP“). Dle čl. I odst. 3 smlouvy byly její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalované, dále VOP, s nimiž byla žalovaná v souladu s čl. X odst. 3 smlouvy seznámena. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech – mj. centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované, případně žalobce vycházel ze žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 24 460 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalovaná správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobci potvrdila ve smlouvě. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala prostřednictvím platby ověřovacího poplatku na účet žalobce. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaná čerpala od 9. 6. 2024 do 19. 8. 2024 celkovou částku 35 033 Kč. Žalovaná si zvolila službu „Presto“ za poplatek 1 320 Kč. Žalovaná na jistinu splatila 56,96 Kč. Žalovaná se ocitla se splácením úvěru v prodlení. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovanou informoval e-mailem. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 5. 12. 2024. Žalovaná celkem dluží 76 063,55 Kč (jistina 34 975,90 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 552,46 Kč, smluvní úrok 39 417,69 Kč, poplatek za službu „Presto“ 1 117,50 Kč). Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce byl oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatnil pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Žalobce z tohoto titulu požadoval 2 938,54 Kč. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 3. 7. 2025. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 9. 6. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25059750. Žalobce se zavázal poskytnout žalované v její prospěch částku až do výše 52 700 Kč (kreditní rámec). Žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měla žalovaná splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 0,983 % (RPSN 1 628,77 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná čerpala v době od 9. 6. 2024 do 19. 8. 2024 v 8 případech celkem částku 35 033 Kč, která byla poukázána na jí označený účet. Žalobce před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Byl zjištěn ověřený čistý měsíční příjem 24 460 Kč. Byly zohledněny pravidelné měsíční výdaje 13 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč. Závěr tak byl, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Dopisem ze dne 4. 12. 2024 žalobce sdělil žalované, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 91 dnů. Žalobce proto smlouvu s okamžitou platností vypověděl. Žalovanou vyzval k zaplacení částky 79 107,09 Kč. K zaplacení stejné částky byla žalovaná vyzvána i předžalobní výzvou ze dne 8. 5. 2025, a to ve lhůtě 3 dnů. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky.
4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
6. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako dlužnicí a žalobcem jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalované, když byly zjištěny údaje o jejích příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
9. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitelky. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 0,983 % denně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě převyšující 359 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Soud se současně zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku.
10. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.
11. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.
12. Bylo-li žalobcem plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované na jeho úkor vzniklo. Žalované bylo celkem poskytnuto 35 033 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že z uvedené částky splatila více než žalobcem zohledněných 56,96 Kč. Soud proto žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 34 976,04 Kč, která odpovídá rozdílu mezi poskytnutou částkou 35 033 Kč a splacenou částkou 56,96 Kč. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 8. 5. 2025, a to ve lhůtě 3 dnů. Soud tudíž dovodil, že požadavek žalobce na přiznání úroku z prodlení je oprávněný ode dne 12. 5. 2025. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od uvedeného dne. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
13. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (úrok z úvěru, smluvní pokuta) eventuálně přiznání příslušenství (úrok z prodlení) z vyšší částky a za delší dobu, byla žaloba zamítnuta (výrok III.).
14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, které podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.