Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč a náklady řízení 564,60 Kč, tyto k rukám [Jméno advokáta], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 10 199,01 Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 20. 3. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 16. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 199,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 20. 3. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] a, [adresa] (původní věřitel) jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Předmětem podnikání původního věřitele je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 19. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19. 3. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 199,01 Kč. K poskytnutí úvěru došlo prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. III.1 všeobecných obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 15 000 Kč a splatností dne 19. 3. 2023 (prodloužená lhůta splatnosti). Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 19. 12. 2022 na bankovní účet, který žalovaný uvedl. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný na dluh nic neuhradil přes upomínky ze strany žalobce. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.Žalovaný se k nařízenému jednání soudu dne 26. 9. 2025 nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 5. 9. 2025. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], [Anonymizováno] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 16. 12. 2022 uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru č. S0004770423361400. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Předmětná částka byla poukázána na účet označený žalovaným dne 19. 12. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 19. 3. 2023. Doba trvání úvěru tak činila 3 měsíce. Úvěr měl být splacen 3 měsíčními splátkami po 8 731 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru 10 199,01 Kč. Byla dohodnuta roční úroková zápůjční sazba 40 %. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o platbě.Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 postoupil původní věřitel [právnická osoba]. mj. i pohledávku za žalovaným žalobci. Dopisem ze dne 15. 3. 2025 oznámila společnost [právnická osoba]., žalovanému, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy v celkové výši 47 561,36 byla postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou z téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 47 561,36 Kč a nákladů zastoupení 12 051 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem (úvěrujícím).K nároku samotnému soud dovodil: Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle soudu žalobce ve smyslu citovaného rozhodnutí úvěruschopnost žalovaného neověřil, když nezjišťoval výši skutečně dosahovaných příjmů a výdajů a vycházel ze statistických ukazatelů. Žalobce prokázal poukázání částky 15 000 Kč na žalovaným určený účet. Žalovaný byl v řízení nečinný. Tvrzení žalobce, že na úvěr nebylo splaceno nic, nerozporoval. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud žalobci přiznal částku 15 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině.Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě určené soudem. Soud přitom vycházel z toho, že úvěr měl být splacen již dne 19. 3. 2023 a že žalovaný již měl na splacení úvěru dostatek času. Teprve v případě, že k zaplacení nedojde, ocitne se žalovaný v prodlení a žalobce bude oprávněn požadovat úroky z prodlení. Byla-li uzavřená smlouva neplatná, nemohl být platně sjednán ani poplatek za poskytnutí úvěru. Tento poplatek včetně příslušenství tak nemohl být žalobci přiznán. Bylo-li proto požadováno cokoliv nad rámec dlužné jistiny, soud žalobu zamítl (výrok II.).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 60 % hodnoty předmětu sporu, neúspěšný v rozsahu 40 % hodnoty předmětu sporu. Soud proto žalobci přiznal 20 % z oprávněně účtovaných nákladů řízení. Ty představuje 1 008 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále jde o náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Žalobce by měl při plném úspěchu ve věci právo na odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 400 Kč za úkon a náhradu výloh za tyto úkony po 100 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 1 500 Kč, daň činí 315 Kč. Celkově by žalobce měl právo na náklady řízení ve výši 2 823 Kč. Z této částky soud přiznal 20 %, tj. 564,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. shodně jako u dlužné jistiny.