Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč a náklady řízení 2 176 Kč, tyto k rukám [Jméno advokáta], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 7 742,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. za dobu od 15. 7. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 30 000 Kč za dobu od 15. 7. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 30. 12. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 37 742,63 s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. od 15. 7. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností [právnická osoba], se [adresa] [IČO] IČO, , a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 13. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. 823576002, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 14. 7. 2024. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok 7 742,63 Kč. Předmětem žaloby byla pohledávka v celkové výši 37 742,63 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru 30 000 Kč a z úroku 7 742,63 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavřené smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 13. 10. 2023 převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 17. 8. 2024. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
2. K výzvě soudu žalobce doplnil skutková tvrzení k ověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele. Dle informací poskytnutých původním věřitelem byl žalovaný informován, že na základě ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, může věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v některé z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.
3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 20. 2. 2025. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa] IČO [IČO], jako věřitelem a žalovaným jako klientem došlo dne 13. 10. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru pod číslem 823576002. Na základě této smlouvy společnost Zaplo poukázala na účet žalovaného dne 13. 10. 2023 částku 30 000 Kč, která měla být splacena do 12 měsíců 12 splátkami po 4 300,08 Kč. Společnost Zaplo upomenula žalovaného o zaplacení dluhu dopisem ze dne 14. 7. 2024. Uvedené skutečnosti byly prokázány smlouvou o úvěru a výpisem z účtu, kterým bylo prokázáno poukázání částky 30 000 Kč na účet označený žalovaným, dále z upomínky o zaplacení.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupila společnost [právnická osoba] mj. i pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 8. 2024. Žalovaný byl vyzván k plnění rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání.
6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 až 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
10. Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba uvést, že žalobce ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost dlužníka ze strany svého právního předchůdce uvedl pouze to, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalovaného například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 30 000 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z poskytnuté jistiny cokoliv splatil. Částku 30 000 Kč proto soud žalobci přiznal. Byla-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, nemohl být platně sjednán ani smluvní úrok. Co do částky 7 742,63 Kč s příslušenstvím proto soud žalobu zamítl.
11. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
12. Žalovaný ke svým možnostem stran vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedl. Proto soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky pak nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení pouze částečně úspěšný. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka 37 742,63 Kč (jistina + úrok) s částkou, která byla žalobci přiznána (30 000 Kč), lze dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 79 %, neúspěšný v rozsahu 21 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobce tak má právo na 58 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měl žalobce právo na zaplacený soudní poplatek 1 510 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 500 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 1 800 Kč. Soud žalobci přiznal 59 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 891 Kč a na nákladech zastoupení 1 062 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 223 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 176 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
14. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.