Výrok
I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 56 865,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. za dobu od 26. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 24. 7. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 56 865,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 26. 5. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [Anonymizováno].), sídlem [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 25. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 56 865,73 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25. 5. 2025. Žalovaný úvěr nesplatil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovaný čerpal 56 865,73 Kč. Tato částka byla splatná dne 25. 5. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. 670100-2223908461. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [VS]. Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 13. 10. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal (k telefonické omluvě neúčasti došlo až po skončení jednání soudu). Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], uzavřela se žalovaným dne 25. 8. 2023 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut maximální úvěrový limit 30 000 Kč. Dodatkem smlouvy ze dne 9. 2. 2024 došlo k navýšení úvěrového limitu na 35 000 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z uvedených částek je vyšší. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou č. 4658827 částku 25 425,04 Kč (jednalo se o minimální částku k zaplacení do 25. 5. 2025). Výše částek, které žalovaný za trvání smluvního vztahu čerpal a splatil, byla doložena jednak přehledem čerpaných a splacených částek, účtovaných úroků a poplatků (Data from Ledger), jednak jednotlivými doklady o čerpání částek. Žalovaný v době od 25. 8. 2023 do 26. 5. 2025 celkem čerpal částku 280 500 Kč (Withdrawal), celkem uhradil 303 246,93 Kč (Payment). Z částek, které žalovaný uhradil, bylo započítáno na jistinu celkem 245 599,55 Kč, zbývající částka byla započítána na úroky (Interest) případně poplatky (Fees). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 s dodatky a seznamem pohledávek postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobci. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v oznámení o postoupení pohledávky a v předžalobní výzvě k plnění (obě listiny z 14. 6. 2025). Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru s obchodními podmínkami a standardními informacemi, z dodatku smlouvy, z transakční historie, ze smlouvy o postoupení pohledávek s dodatkem a seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění.
4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
6. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
8. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
11. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobce jako věřitelem. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nedoložil, že od žalovaného vyžádal údaje o jeho příjmech a výdajích a tyto údaje následně ověřil (například z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, z výpisu z bankovního účtu žalovaného dokládajícího její příjmy a výdaje). Dle soudu tak nelze než dovodit, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného nebyly náležitě zjištěny a ověřeny. Žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí a řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když neověřoval ani nezjišťoval konkrétní údaje o aktuálních příjmech, nákladech a výdajích žalovaného. Takový postup dle judikatury nemůže obstát (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).
12. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval rovněž otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 0,4026 % denně, což činí 146,949 % ročně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě několikanásobně vyšší. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Soud se současně zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku.
13. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.
14. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.
15. Bylo-li právním předchůdcem žalobce plněno na základě neplatné smlouvy, pak se žalobce může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na úkor právního předchůdce žalobce vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 280 500 Kč, žalovaný splatil 303 246,93 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce dokonce více, než na základě neplatné smlouvy čerpal. Proto mu bezdůvodné obohacení nevzniklo. Soud z uvedeného důvodu žalobu zamítl.
16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu vůči žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému náklady řízení nevznikly (žalovaný byl v řízení nečinný). Proto soud o nákladech řízení rozhodl, jak je ve výroku II. uvedeno.