Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. a dobu od 14. 8. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do posledního dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že splátky budou započítávány nejprve na jistinu, poté na příslušenství.
II. Co do částky 17 427 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 412,14 Kč, kapitalizovaného úroku 1 671,75 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 14 605,19 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 14 605,19 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, se žaloba zamítá.
III. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení z vyšší částky a ve vyšší sazbě, než je uvedeno ve výroku I., žaloba se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 27. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 983 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 671,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 412,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 605,19 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 14 605,19 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 30. 1. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 535538340. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 19 594 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání úvěru ve výši 11 770 Kč (s úrokovou sazbou 12,75 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 7. 2024. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 19. 6. 2023. Ke dni 12. 11. 2023 činila dlužná jistina 14 605,19 Kč a dlužný poplatek 16 377,81 Kč. Po tomto datu do postoupení pohledávky nebylo uhrazeno nic. Žalobce požadoval po žalovaném smluvní úrok z jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobce požadoval po žalovaném také zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru až do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 30 983 Kč (jistina 14 605,19 Kč a část poplatku 16 377,81 Kč). Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.
2. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavřel a že úvěr nebyl řádně splácen. Potvrdil, že při uzavření smlouvy předkládal doklady o svých tehdejších příjmech. Aktuálně je zcela bez příjmu, a proto požadoval umožnění splátek po 500 Kč měsíčně.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 30. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 535538340. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalovaného z dokumentů, které si od žalovaného vyžádal a které se mu žalovaný za účelem ověření úvěruschopnosti zavázal poskytnout v souvislosti s podáním žádosti o poskytnutí úvěru. Bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele [jméno FO] [IČO] IČO, . Dle předložených dokladů o příjmu za listopad a prosinec 2022 měl žalovaný čistý příjem 24 350 Kč, další příjmy domácnosti 19 000 Kč. Dále byly vykázány výdaje 4 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou vrátit částku ve výši 16 708 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 11 770 Kč (dle stránky 2 smlouvy šlo o úrok v sazbě 86 % p. a.), částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění s pojistným ve výši 2 886 Kč. Celkem tak mělo být splaceno 34 594 Kč v 77 týdenních splátkách po 444 Kč a 78. splátkou ve výši 406 Kč. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Žalovaný na úvěr celkem uhradil 1 444 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami a z tabulky umoření.
4. Původní věřitel postoupil uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 28. 4. 2025. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 28. 4. 2025. V něm je specifikována výše pohledávky na 45 204,06 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 29. 7. 2025 žalobce požadoval částku 35 018,67 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění s doklady o odeslání.
5. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.
6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
10. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobce jako věřitelem. Bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud vychází z toho, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
12. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 86 % ročně, jakož i ujednání o poplatcích za komfortní a flexibilní splácení. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě výrazně vyšší. Ostatně nepřiměřenosti ujednání o výši úroku si patrně byl vědom i sám žalobce, který v rámci návrhu požadoval za dobu do postoupení pohledávky úrok v sazbě 12,75 % p. a., nikoliv sjednaných 86 % p. a. V návrhu rovněž nepravdivě uvedl, že byl sjednán úrok v sazbě 12,75 % p. a. Sečtou-li se veškeré poplatky, které měl žalovaný za 24 měsíců splatit spolu s dlužnou jistinou, představuje výsledná částka 34 594 Kč oproti poskytnuté jistině 15 000 Kč celkem 230,63 %. Dle soudu tak jsou ujednání o úroku a dalších poplatcích zneužívající, a proto k nim nelze přihlížet.
13. Soud se dále zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru a poplatcích je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku a poplatcích.
14. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.
15. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru a dalších poplatcích způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.
16. Bylo-li právním předchůdcem žalobce plněno na základě neplatné smlouvy, pak se žalobce může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na úkor právního předchůdce žalobce vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný původním věřiteli splatil částku 1 444 Kč. Soud proto žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 13 556 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutou jistinou 15 000 Kč a splacenou částkou 1 444 Kč. Co do částky 17 427 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 30 983 Kč a přisouzenou částkou 13 556 Kč) byla žaloba zamítnuta. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025, a to ve lhůtě do 13. 8. 2025. Soud tudíž dovodil, že splatnost nastala dne 13. 8. 2025 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od 14. 8. 2025. V druhém pololetí 2025 činí sazba úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11,5 % p. a. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
17. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (poplatky), eventuálně přiznání příslušenství (úrok z úvěru, úrok z prodlení) za delší dobu a ve vyšší sazbě, než jsou uvedeny ve výroku I., byla žaloba zamítnuta (výroky II. a III.).
18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem sporu bylo zaplacení částky 30 983 Kč, žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 13 556 Kč. Úspěšnějším účastníkem řízení tudíž byl žalovaný, poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v zásadě stejný. Proto soud rozhodl, že se náklady řízení nepřiznávají žádnému z účastníků.
19. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
20. Soud umožnil žalovanému přisouzenou částku splácet. Navržené splátky ve výši 500 Kč měsíčně však soud shledal nepřiměřeně nízkými. Žalovanému umožnil dluh splácet po 1 000 Kč měsíčně. Splátky v této výši umožní úhradu dluhu za dobu těsně přesahující 1 rok. Pokud by některá ze splátek nebyla zaplacena řádně a včas, může se žalobce domáhat jednorázové úhrady zůstatku dluhu.