Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 112,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 % p. a. za dobu od 25. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 21 560,60 Kč se žaloba zamítá.
III. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení z vyšší částky, za delší dobu a ve vyšší sazbě, než je uvedeno ve výroku I., žaloba se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 42 654,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 21 505,58 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty 18,22 Kč. K odůvodnění návrhu žalobce uvedl, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25022529 uzavřené dne 21. 4. 2024 distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 19 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek („VOP“). První splátka byla splatná dne 21. 5. 2024. Dle čl. I odst. 3 smlouvy byly její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalované, dále VOP, s nimiž byla žalovaná v souladu s čl. X odst. 3 smlouvy seznámena. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech – mj. centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované, případně žalobce vycházel ze žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 071 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalovaná správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [tel. číslo] číslo bankovního účtu) žalobci potvrdila ve smlouvě. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaná v době od 21. 4. 2024 do 12. 9. 2024 celkem čerpala částku 21 630 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy volitelné služby, a to službu „[Anonymizováno] “ za poplatek ve výši 658,80 Kč a informační SMS servis za poplatek 172,80 Kč. Žalovaná na jistinu splatila celkem 517,88 Kč. Částky zaplacené žalovanou byly dle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalované nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovanou informoval e-mailem ze dne 21. 3. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. 3. 2025. Žalovaná celkem dluží 42 654,50 Kč (jistina 21 112,12 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 291,82 Kč, smluvní úrok 21 148,92 Kč, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ 80,52 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 21,12 Kč). Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce byl oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatnil pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Žalobce z tohoto titulu požadoval 18,22 Kč. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 27. 10. 2025. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 21. 4. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25022529. Žalobce se zavázal poskytnout žalované v její prospěch částku až do výše 19 200 Kč (kreditní rámec). Žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měla žalovaná splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 0,933 % (RPSN 1 529,54 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná se dále zavázala platit poplatky za volitelné služby. Žalovaná čerpala dne v době od 21. 4. 2024 do 12. 9. 2024 celkem 21 630 Kč. Jednotlivé čerpané částky byly poukazovány na jí označený účet. Žalobce před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Byl zjištěn ověřený čistý měsíční příjem 25 071 Kč. Byly zohledněny výdaje na bydlení 11 000 Kč, výdaje na půjčky 2 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč. Závěr tak byl, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Dopisem ze dne 21. 3. 2025 žalobce sdělil žalované, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 95 dnů. Žalobce proto smlouvu s okamžitou platností vypověděl. Žalovanou vyzval k zaplacení částky 42 672,72 Kč. K zaplacení stejné částky byla žalovaná vyzvána i předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025, a to ve lhůtě 3 dnů. Upomínka byla odeslána dne 21. 7. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami a s přehledem splátek, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.
4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
6. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako dlužnicí a žalobcem jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalované, když byly zjištěny údaje o jejích příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
8. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitelky. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 0,933 % denně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě převyšující 340 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Soud se současně zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku.
9. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. [spisová značka].
10. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.
11. Bylo-li žalobcem plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované na jeho úkor vzniklo. Žalované bylo celkem poskytnuto 21 630 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že žalobci vrátila více než žalobcem zohledněných 517,88 Kč. Soud proto žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 21 112,12 Kč. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 7. 2025, a to ve lhůtě 3 dnů. Soud tudíž dovodil, že požadavek žalobce na přiznání úroku z prodlení je oprávněný za dobu ode dne 25. 7. 2024. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od uvedeného dne. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
12. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (poplatky, úrok z úvěru, smluvní pokuta), eventuálně přiznání příslušenství (úrok z prodlení) z vyšší částky, ve vyšší sazbě a za delší dobu, než je uvedeno ve výroku I., byla žaloba zamítnuta (výrok III.).
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, které podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.